Osmý díl z dvanáctidílné série pořadů s názvem Historie a současnost Evropské unie (EU) a společné zemědělské politiky (SZP) se zaměřuje na další úpravy jejích pravidel až do současného období. Do TV Zemědělec opět přijal pozvání vědecký pracovník a pedagog katedry ekonomiky České zemědělské univerzity Karel Tomšík. Pořad, který moderoval ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček, je možné si poslechnout také formou podcastu. Jeho podstatnou část přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

Jak vyplynulo z našeho minulého pořadu, období kolem přelomu tisíciletí přineslo řadu zásahů do SZP. Co tedy následovalo po Fischlerově reformě?

V roce 2008 byla přijata reforma označovaná jako Health Check, tedy jakási kontrola zdraví, nebo možná trochu volněji přeloženo jako kontrola funkčnosti SZP. Snaha přezkoumat, do jaké míry zapůsobila Fischlerova reforma.

Spolufinancováno z prostředků Evropské unie

Vyjádřené názory a stanoviska jsou však názory a stanovisky autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie. Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nenesou odpovědnost.

To bylo poměrně brzy po Fischlerově reformě. Proč?

Doba, která uplynula, byla poměrně krátká. Musíme si uvědomit, že nešlo o zcela novou reformu, ale spíše o revizi a doladění Fischlerovy reformy. Ani Fischlerova reforma nedosáhla úplně toho, na co cílila. Byla do značné míry kompromisní a některé státy s ní souhlasily pouze s určitými podmínkami. Například zachování určitých plateb vázaných na produkci nebo odložení některých reformních kroků na pozdější období. Takže již při zavedení Fischlerovy reformy bylo zřejmé, že bude nutná další úprava. Navíc v roce 2008, po rozšíření EU v roce 2004 a následně 2007, výrazně vzrostl počet zemědělců v EU a stávající systém bylo nutné tomuto stavu přizpůsobit a zjednodušit. Navíc Fischlerova reforma reagovala pouze omezeně na globální výzvy, namátkově můžeme uvést vývoj cen zemědělských komodit nebo klimatickou změnu.

O jakou úpravu pravidel SZP se jednalo v tomto případě?

Když jsme si vysvětlovali kroky Fischlerovy reformy, zmiňovali jsme decouplig, tedy odstranění vazby mezi přímými platbami a produkcí. Ale k tomu nedošlo plošně. Například u krav bez tržní produkce mléka, ovcí a koz a podobně tyto vazby zůstaly zachovány i po Fischlerově reformě. Takže reforma dále pokračovala v odstraňování produk­čně vázaných plateb, které byly buď zrušeny, nebo převedeny do systému jednotných plateb.

Když se ohlédneme zpět, většina reformních kroků obsahovala vždy i řadu výjimek. Můžeme tomu rozumět tak, že po Fischlerově reformě nedošlo k plnému decouplingu a zabývala se tím reforma následující?

Všechny reformy musely být vždy do určité míry kompromisní. Přestože reformy navrhuje Evropská komise, nemůže je direktivně protlačit, ale musí být schváleny Radou EU, což jsou v tomto případě ministři zemědělství, kteří hájí zájmy svých zemědělců. Členské státy si tak po Fischlerově reformě mohly ponechat právě některé prémie na skot (býci nebo krávy bez tržní produkce mléka), částečná vazba na produkci zůstala i u chovu ovcí a koz. Health Check v trendu decouplingu pokračoval.

Přinesla tato reforma ještě nějaké další změny?

Na základě vyhodnocení dopadů předešlých opatření došlo ještě k řadě úprav. Například bylo zrušeno povinné vyjímání půdy z produkce a uvádění jí do klidu, tzv. set-aside, což zavedla McSharryho reforma, Health Check rovněž rozhodl o postupném navyšování mléčných kvót a jejich následném zrušení. Další částí bylo posílení tzv. modulace, tedy přesunu části prostředků z 1. do 2. pilíře, tedy na nové priority v oblasti rozvoje venkova.

Došlo od této reformní doby do dnešních dnů k dalším podstatným změnám?

Další reformní kroky můžeme dávat vždy do souvislosti s přípravou víceletého finančního rámce. Ona vlastně již Agenda 2000 reagovala na víceletý finanční rámec pro období 2000 až 2006, ale vstoupily do toho již zmíněné revize a úpravy.

Můžeme pro lepší pochopení objasnit ten pojem víceletý finanční rámec?

Víceletý finanční rámec, někdy též nazývaný jako finanční perspektiva, je víceletý plán výdajů Evropské unie. Určuje, kolik peněz může evropský rozpočet použít v jednotlivých rozpočtových kapitolách během období, na nějž je tento plán stanoven. V současné době víceletý finanční rámec stanovuje vždy na sedm let. Proto je zásadní i pro zemědělskou politiku, neboť určuje, kolik peněz bude mít zemědělství po dobu těchto sedmi let. I následující reformy se tak vždy připravovaly na stejné období.

Je pochopitelné, že otázky týkající se financí jsou bedlivě sledovány všemi zainteresovanými stranami. Co se tedy dělo se zemědělskou politikou v obdobích víceletých finan­čních rámců, které jsme ještě nezmínili?

Po reformě Health Check, která svými pravidly pokryla období do roku 2013, následovalo období víceletého finančního rámce 2014–2020. Úpravu pro toto období tedy přinesla reforma z roku 2013. V ní byl patrný výrazný akcent na životní prostředí. Mezi klíčové prvky této reformy patřilo zavedení tzv. greeningu, tedy ozelenění. V praxi to znamenalo, že část přímých vazeb byla vázána na postupy šetrné k životnímu prostředí. Greening spočíval na třech hlavních opatřeních (povinnostech), a to diverzifikaci plodin (snaha motivovat zemědělce k pěstování více druhů plodin), zachování trvalých travních porostů a povinnost vyčlenit určité procento orné půdy pro ekologické účely, například krajinné prvky. Environmentální cíle se tak stávají touto reformou povinnou součástí 1. pilíře SZP.

Pokud tedy dobře počítám, následující reforma měla cílit na sedmileté období 2021 až 2027, čímž se dostáváme do současnosti. Co bychom řekli o posledním období?

Dnešní SZP funguje až od roku 2023. Důvodem bylo, že nedošlo včas k dohodě o podobě zemědělské politiky na toto období, takže roky 2021 a 2022 (přestože to bylo již období spadající do víceletého finančního rámce 2021–2027) můžeme považovat za jakési přechodné roky, kdy v podstatě platila pravidla předcházejícího období. Současná zemědělská politika vstoupila v platnost až později a pokrývá tudíž kratší období let 2023–2027.

Odlišuje se něčím současná zemědělská politika od těch předešlých?

Samozřejmě, tak jako všechny předchozí reformy, se i ta poslední snažila upravit stávající pravidla na základě analýzy dopadů minulých kroků a při reflektování měnícího se vnějšího prostředí. Musí reflektovat současné dění a stav, takže k určitým změnám došlo. Současná SZP by se dala charakterizovat třemi hlavními rysy: větší ekologickou ambicí, větší flexibilitou pro členské státy a větší orientací přímo na výsledky.

Co to znamená v praxi?

Ta větší ekologická ambice je dána tím, že současná zemědělská politika vznikala v době, kdy byla představena tzv. Zelená dohoda pro Evropu, známá jako Green Deal. Tudíž i SZP byla designována tak, aby byla v souladu s cíli této dohody. V praxi to znamenalo, že byla posílena podmíněnost, tedy dodržování environmentálních standardů a pro první pilíř byla zavedena tzv. ekoschémata, která člen­ské státy musí nabízet. Tato ekoschémata jsou pro zemědělce dobrovolná a podporují například ekologické zemědělství, ochranu půdy nebo welfare zvířat, nicméně určitá část rozpočtu přímých plateb musí být vyhrazena na tato ekoschémata.

Větší flexibilita pro členské státy spočívá v tom, že každý členský stát vypracoval vlastní strategický plán, v němž sám stanovil, jak využije nástroje SZP k dosažení vytýčených cílů. Tyto plány musely být následně schváleny Evropskou komisí. Orientace na výsledky znamená, že se současná SZP snaží přejít od kontroly pravidel k hodnocení výsledků. Státy definují indikátory a cílové hodnoty a každoročně reportují dosažené výsledky. Financování je tak více vázáno na samotnou výkonnost zemědělské politiky. V tomto případě došlo k posílení role států v rámci SZP.

Zemědělské politice bývá mnohdy vyčítáno, že není jednotná a společná, ale zmínil jste, že ani není cílem, aby byla jako přes „kopírák“.

Pokud bychom se ohlédli zpět, hlavním cílem bylo nastavit jednotná pravidla pro zemědělce při obchodování a podobně, aby se zemědělci v některém státě necítili být diskriminováni. Podmínky tak měly být, pokud možno, stejné. Zejména dnes, kdy máme v EU 27 členských států, které jsou rozdílné, není reálné, aby se zemědělství řídilo stejnými pravidly jak třeba na Maltě, tak ve Finsku. A to musí SZP brát v úvahu.

Prošli jsme dlouhý vývoj ­společné zemědělské politiky ­a její jednotlivá opatření. Jaké formy podpory tedy ­nabízí ­zemědělcům v současném období?

I v současném období zůstávají zachovány přímé platby oddělené od produkce. Jednak je to základní podpora příjmu, která tvoří základ systému přímých plateb a poskytuje zemědělcům stabilní příjem. Vedle toho existují ještě doplňkové podpory příjmu. Sem spadá jednak tzv. redistributivní platba, což je podpora na první hektary zemědělského podniku (to je důležité zejména pro malé a střední podniky). Pak je tu podpora příjmu pro mladé zemědělce, která má být motivací pro mladé zemědělce, aby v oboru zůstali, a také motivovat k častějšímu předávání farem mladým. No a zemědělská politika se částečně vrátila i k platbám vázaným na produkci. Ty jsou umožněny u některých citlivých sektorů, které by jinak mohly mít existenční problémy. Důvodem je, aby vůbec přežily. Další platba je pro oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními, tedy to, co se dříve nazývalo jako méně příznivé oblasti. Cílem je kompenzovat zvýšené náklady, vzniklé kvůli těmto znevýhodněním.

Chtěl bych ještě připomenout, aby se dopad administrativy snížil pro drobné zemědělce, protože pro ně by bylo administrativně velmi náročné prokazovat oprávněnost na jednotlivé typy plateb, tak všechny tyto platby mohou být nahrazeny jednou platbou pro malé zemědělce.

Dostali jsme se až do současnosti, ale tím náš pořad nekončí. K celkovému shrnutí, výhledu do budoucna, jakož i dalším souvisejícím aspektům SZP a Evropské unie se vrátíme v příštích dílech.

Zuzana Fialová