Rok 2024 byl charakteristický mimořádně vysokým a plošným výskytem BYDV i WDV, včetně četných směsných infekcí a lokalit s napadením přesahujícím 50 %, ojediněle až 100 %. V letech 2025 a 2026 došlo k výraznému poklesu výskytu, přesto byly i v tomto roce zaznamenány lokality s velmi vysokou intenzitou infekce, zejména WDV.

Tématem se v Úrodě č. 10/2026 zabývá Ing. Štěpánka Radová, Ph.D. (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský). Konstatuje, že výsledky ukazují, že rozhodující vliv na rozvoj virových zakrslostí měly především podmínky pro výskyt a migraci přenašečů v podzimním období, zatímco význam nadmořské výšky byl spíše okrajový. Monitoring zároveň potvrdil význam laboratorní diagnostiky pro správné rozlišení BYDV, WDV a jejich směsných infekcí a zdůraznil potřebu cíleného sledování přenašečů v rizikových oblastech v letech s příznivými podmínkami pro šíření virů.

Významné virózy

Virové zakrslosti obilnin patří mezi nejvýznamnější virová onemocnění obilnin v České republice. Největší hospodářský význam mají virus žluté zakrslosti ječmene (Barley yellow dwarf virus, BYDV) a virus pšeničné zakrslosti (Wheat dwarf virus, WDV). Přestože oba viry vyvolávají podobné příznaky, zejména zakrslost rostlin, žloutnutí či červenání listů a redukci výnosu, výrazně se liší biologickými vlastnostmi i způsobem přenosu, připomíná autorka.
BYDV je virus, který napadá široké spektrum obilnin včetně ječmene, pšenice, ovsa, žita a řady travních hostitelů. Virus se nepřenáší mechanicky, osivem ani půdou. K jeho šíření dochází výhradně prostřednictvím mšic. Nejdůležitějšími přenašeči BYDV v podmínkách České republiky jsou: mšice střemchová (Rhopalosiphum padi), kyjatka osenní (Sitobion avenae) a kyjatka travní (Metopolophium dirhodum). Přenos viru je perzistentní a cirkulativní. Po nasátí viru na infikované rostlině musí virus projít trávicím traktem mšice, dostat se do hemolymfy a následně do slinných žláz. Po uplynutí latentní periody je mšice schopna virus přenášet po zbytek života. Virus se však v těle vektora nemnoží. K infekcím dochází nejčastěji na podzim, kdy migrující mšice nalétávají do vzcházejících ozimů z infikovaných trav a výdrolu obilnin. Čím dříve k infekci dojde, tím závažnější bývají následné ztráty na výnosu.
Hostitelské spektrum WDV zahrnuje především pšenici, ječmen, tritikale, žito a některé travní druhy.
Na rozdíl od BYDV má WDV jediného hospodářsky významného přenašeče, a tím je křísek polní (Psammotettix alienus). V porovnání s BYDV je epidemiologie WDV výrazně více závislá na populační hustotě a migrační aktivitě jediného druhu přenašeče. Nejvyšší riziko infekce vzniká při dlouhém a teplém podzimu, který umožňuje prodlouženou aktivitu křísků a jejich opakované přeletování mezi zdroji infekce a nově založenými porosty, uvádí autorka.

Faktory ovlivňující šíření virů

U obou viróz hrají klíčovou roli:
• teplý průběh podzimu,
• přítomnost výdrolu obilnin a travních hostitelů,
• vysoká početnost přenašečů,
• mírný průběh zimy podporující přežívání vektorů,
• nízké výsevky ozimých obilnin.
Právě kombinace těchto faktorů vedla v roce 2024 k mimořádně vysokému výskytu BYDV i WDV na řadě lokalit v České republice. Naopak v letech s nižší aktivitou přenašečů bývá výskyt virových zakrslostí výrazně omezen a omezuje se pouze na lokální ohniska infekce, shrnuje autorka.

Úvodní fotka: Slabší projevy virové zakrslosti pšenice; 2024 okr. Brno-venkov Foto archiv ÚKZÚZ*