V porostech kukuřice se vyskytuje široké spektrum plevelných druhů, zejména jednoletých dvouděložných. Plevele jsou významným faktorem omezujícím výnos této plodiny, proto je jejich správná a včasná diagnostika velmi důležitá. Způsob zpracování půdy a aplikace přípravků jsou prostředky, které mají významný vliv na jejich regulaci.

Vzhledem k tomu, že je kukuřice širokořádkovou plodinou a je seta později na jaře než ostatní kulturní plodiny, má v počátečním růstu velice nízkou konkurenční schopnost vůči plevelům. Navíc chladnější počasí po zasetí napomáhá růstu plevelů s nižšími nároky na teplo, protože v té době kukuřice pomaleji vzchází. Kukuřice má poměrně vysoké nároky na živiny, na hnojení statkovými a průmyslovými hnojivy plevele reagují mohutným růstem. Nevýhodou z pohledu hubení plevelů bývá také jejich postupné vzcházení vyvolané dešťovými srážkami, což ztěžuje jejich úspěšnou regulaci.

Druhové spektrum plevelů

V porostech kukuřice se nejčastěji vyskytují plevele jednoleté dvouděložné, přičemž semena některých druhů (např. rodu merlík) jsou schopna přežít v půdním profilu poměrně dlouhou dobu. Mezi nejdůležitější plevele patří zejména bažanka roční (Mercurialis annua), hořčice rolní (Sinapis arvensis), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), laskavec zelenoklasý/Powellův (Amaranthus powellii), lebeda rozkladitá (Atriplex patula), merlík bílý (Chenopodium album), merlík mnohosemenný (Chenopodium polyspermum), merlík tuhý (Chenopodium strictum), rdesno blešník (Polygonum lapathifolium) a rdesno červivec (Polygonum persicaria). Tyto druhy plevelů se v polních podmínkách vyskytují v obrovském počtu. Při jejich vzcházení je možné napočítat i několik tisíc jedinců na l m².

Z jednoletých jednoděložných plevelů je nejvýznamnějším a nejrozšířenějším druhem ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), která se vyskytuje prakticky na celém území státu, upřednostňuje teplejší podnebí, avšak v posledních letech se rozšířila i do vyšších poloh. Ježatka vzchází postupně téměř celou vegetační sezónu, vyznačuje se rychlý vývojem a značnou produkcí semen. V porostech kukuřice se též vyskytuje bér sivý (Setaria pumila), bér zelený (Setaria viridis), proso vláskovité (Panicum capillare) a rosička krvavá (Digitaria sanquinalis). Tyto prosovité plevelné trávy se vyznačují vysokou konkurenční schopností a mají též značný odběr vody a živin. Při intenzivnějším výskytu dokážou téměř zastavit růst plodiny. Tyto plevele vzcházejí poměrně pozdě na jaře, velmi často až po vzešlé kukuřici. V období s dostatkem srážek vzcházejí i v průběhu léta (od července až do začátku srpna). V některých oblastech pěstování kukuřice se řadí mezi významné plevele též oves hluchý (Avena fatua). Protože dozrává dlouhou dobu před sklizní, mohou vypadlé obilky zaplevelovat pozemky v dalších letech.

Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno

Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 12/2024.

Úvodní foto: Plevele významně omezují růst a následně i výnos kukuřice Foto Erin Burns