Pohyby vody v půdě s sebou přinášejí přesuny částic a prvků. Ty jsou ve vodě rozpuštěné, nebo vodou unášené. Aridní oblasti často trpí zasolením, kdy jsou během výparu k povrchu transportovány ve vodě rozpuštěné soli. Tímto procesem vznikají půdní typy klasifikované jako slance, či solončaky (obecně natrisoli). Jejich výskyt je naštěstí v České republice omezený, neboť zvyšování obsahu solí negativně ovlivňuje produkční schopnost půdy.

Identifikace transportních procesů

Vertikální transport částic půdním profilem je úzce spjat s množstvím atmosférických srážek. Vzhledem k závislosti úhrnu srážek na nadmořské výšce je tak v horských oblastech intenzita posunu částic a prvků vyšší než v pahorkatinách a nížinách. Nejde však pouze o množství srážek, ale i o teplotu vzduchu, kvalitu půdy (především zrnitost) a způsob jejího využití, které transportní procesy a jejich intenzitu ovlivňují. Posuny částic půdním profilem je možné hodnotit i subjektivně, a to podle barevných změn půdních horizontů, či změn v jejich zrnitosti. Viditelně vybělené horizonty ukazují na posun organických látek, výskyt zrnitostně těžších horizontů níže v profilu pak na posun jemných jílnatých částic. Oba procesy však často působí souběžně.

Mezi typické půdotvorné procesy spojené s transportem částic patří ilimerizace a podzolizace. Ilimerizace je typická pro hnědozemě a luvizemě, tedy půdy vyskytující se na okraji nížin, či v pahorkatinách. Jedná se o půdy vysoce produkční vyvinuté na spraších a sprašových hlínách, v jejichž profilech je možné nalézt horizonty eluviání (o jíl ochuzené) a pod ním ležící iluviální (o jíl obohacené). Intenzivnější, či déle trvající ilimerizace pak vede k tvorbě periodicky zamokřených půd – pseudoglejí. Proces podzolizace je více spojený s transportem organických látek. Podzoly, popř. kryptopodzoly, tedy půdy vznikající tímto procesem, se vyskytují buď v horských oblastech, nebo naopak v nížinách na písčitých půdotvorných substrátech. V obou případech se jedná o půdy převážně lesní, kyselé, obsahující nekvalitní organickou hmotu, která je rozkládána na vysoce mobilní frakci huminových kyselin – fulvokyseliny. Ty voda snadno vymývá ze svrchní části profilu za vzniku výrazně vyběleného horizontu, resp. při současném vzniku tmavých záteků organických látek často tvořících nepropustnou bariéru (ortštejn).

Tyto informace uvádějí v seriálu v časopise Úroda (3/2026) Ing. Tomáš Khel a Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v. i.*

Úvodní fotografie: Profil luvizemě s typickým vyběleným eluviálním horizontem Foto Tomáš Khel