V chovech dojeného skotu jsou však telata do věku 8 týdnů chována převážně v individuálním ustájení. Část chovatelů se proto začala zaměřovat na to, jak t prostředí pro telata upravit tak, aby naplňovalo jejich sociální potřeby.

Rádi by nakročili z individuálního ustájení směrem k socialitě, ale obávají se, že skupinové ustájení může být pro jejich chovy nejen finančně, ale i organizačně a manažersky náročné či nerealizovatelné. V tomto bodě může nastoupit kompromis v podobě párového ustájení, které vyžaduje menší vstupní náklady a v mnoha oblastech může mít i nižší rizika oproti ustájení skupinovému.

Porovnání možného ustájení

V dnešním článku se zaměříme na vliv párového ustájení (oproti individuálnímu) na to, jak telata zvládají běžné chovatelské zákroky a manipulaci. Výzkum v této oblasti srovnával reakce telat při odstavu, odrohování, odběru krve, vážení či přepravě. Na základě shrnutí vědecké literatury lze říci, že párové ustájení má v tomto směru na zvířata především pozitivní vliv, v některých aspektech neutrální (oproti individuálnímu ustájení) a u minimálního množství parametrů byl zjištěn negativní vliv (konkrétně v případě delšího času potřebného pro manipulaci při transportu). V další části článku si jednotlivé parametry postupně probereme.

Odstav je stresující

Transport telat a stres

Párová telata měla nižší srdeční tep během transportu v porovnání s individuálně ustájenými telaty.

 Odrohování také ve větším klidu

Vliv sociálního partnera na zvládání bolesti po odrohování je oblastí, která se začala zkoumat teprve nedávno, a v případě párového ustájení jsou zatím k dispozici pouze dvě studie, jejichž výsledky se na první pohled liší. Zdá se tedy, že benefit sociální podpory se nejvýrazněji projeví právě v situacích většího diskomfortu, kdy bolest není farmakologicky tlumena. Pokud je bolest potlačena lokálními anestetiky, rozdíl v chování mezi ustájeními se nemusí projevit.

 Závěrem o párovém ustájení

Z uvedených poznatků je zřejmé, že párové ustájení představuje funkční a bezpečný kompromis mezi přirozenými potřebami skotu a technologickými možnostmi dnešních farem. Přítomnost sociálního partnera funguje jako efektivní nástroj pro zvládání zátěžových situací. Naše shrnutí ukazuje, že v náročných momentech – při fixaci, odstavu či transportu – jsou to právě telata z párů, která reagují klidněji a vykazují nižší známky stresu. Pro chovatele tak přechod z individuálního na párové ustájení neznamená jen krok směrem k lepšímu welfare, ale přináší i hmatatelné benefity v podobě bezpečnější manipulace, snížení rizika úrazů a plynulejšího chodu práce ve stáji.

Ing. Radka Šárová, Ph.D. ^{1 ,}Ing. Ágnes Moravcsíková^1,2

¹ Oddělení etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., ² Katedra etologie a zájmových chovů, Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze. Foto Zuzana Vyskočilová

Podrobněji v NCH 2/2026.*