Vztahem mezi velikostí chovu a úrovní biosekurity v chovech prasat se ve své práci zabývali doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. (specialista na zoohygienu, welfare a biosekuritu), a Ing. Gabriela Malá, Ph.D. (z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves). Do studie, jejímž záměrem bylo stanovit potenciálního rizika zavlečení nákaz do chovu a jejich šíření v areálu farem, bylo zařazeno celkem čtyřiatřicet chovů, z nichž bylo 15 velkých chovů, deset chovů střední velikosti, šest malochovů a tři ekologické chovy prasat.

Potenciální riziko zavlečení původců infekčních onemocnění do chovu prasat představují zvířata, a to včetně volně žijících, hmyzu a hlodavců, dále potom lidé, dopravní prostředky, kontaminované předměty, technologické systémy, krmivo, voda, stelivo a vzduch.

Možnosti dodržování navržených postupů biosekurity v praktických podmínkách jednotlivých chovů prasat ovlivňuje velikost farem a jejich zaměření (produkce selat, výkrm prasat či obojí). Vyšší úroveň biologické bezpečnosti byla prokázána ve velkochovech (od 500 kusů) a středních chovech (od 100 do 500 kusů) prasat, kde jsou lepší předpoklady nejen pro zavedení navržených zásad do provozní praxe, ale i pro jejich kontinuální dodržování, a to včetně kontroly jejich účinnosti.

V malých chovech (do 100 kusů prasat) a bio chovech (od 100 do 200 prasat) je vyšší riziko zavlečení patogenů do chovu nakoupenými prasaty z důvodu praktikování otevřeného obratu stáda a absence oddělené karanténní stáje. Optimálním preventivním opatřením před zavlečením infekce do chovu prasat zvířaty je uzavřený obrat stáda s turnusovým systémem chovu. Z důvodu snížení rizika zavlečení nových patogenů do chovu je důležité nakupovat prasata pouze z farem se stejným nebo lepším zdravotním stavem.

Další článek:

Výsledky

Zdrojem infekce v chovech prasat mohou být nejen živá zvířata, ale také kančí semeno, kterým se přenáší původci brucelózy, leptospirózy, klasického moru prasat, slintavky a kulhavky, prasečího cirkoviru (PCV-2), parvoviru, PRRS, Aujeszkyho choroby, vezikulární choroby prasat i transmisibilní gastroenteritidy. U všech sledovaných chovů autoři uvedli stejnou úroveň rizika přenosu infekce prostřednictvím inseminačních dávek.

Nejdůležitějším opatřením prevence přenosu původců onemocnění do chovu prasat je omezení vstupu osob a vjezdu vozidel. Vozidla asanačního ústavu představují vysoké riziko především v malochovech a bio chovech, kde je často kafilerní box umístěn přímo v areálu farmy.

Při hodnocení vytvoření bariér a sanitace byla v první řadě zaměřena pozornost na možnosti dodržení zásad černobílého systému chovu. z hlediska biosekurity je kritickým místem „bílé části“ instalace, a především pak funkčnost dezinfekčních rohoží před vstupem do stájí, popřípadě sekcí v malých chovech.  

V rámci hodnocení managementu zdraví chovaných prasat, zaměřeném na frekvenci monitoringu zdravotního stavu jednotlivých kategorií prasat, včetně dodržování zdravotního programu prevence a profylaxe (vakcinace), ale i vedení zootechnické a veterinární evidence, byla potvrzena vyšší úroveň ve velkých chovech.

V chovech prasat byla prokázána pozitivní korelace mezi úrovní biologické bezpečnosti a vybranými produkčními a reprodukčními parametry, ale i mezi biosekuritou a ekonomickou rentabilitou chovu. Naproti tomu negativní korelace byla prokázána mezi zvýšením úrovně biosekurity chovu a snížením množství používaných antimikrobiálních látek.

Více se dočtete v červnovém čísle časopisu Náš chov.*