V dnešní době jsou variabilní a cílené aplikace mezi uživateli postřikovačů čím dál rozšířenějším tématem a téměř každý zemědělec věnuje této problematice pozornost. Při vzrůstající ceně prostředků na ochranu rostlin se není čemu divit. Roli samozřejmě také hraje tlak na zemědělce ze strany laické veřejnosti. Jak ale vypadá realita, co se vyplatí a co ne? Pokusili jsme se najít odpovědi v následujícím článku.

Bez chemické ochrany v dnešní době nesklidíme žádnou úrodu. Výnos z masivně zapleveleného pozemku nepokryje ani náklady na sklizeň, a ještě se zvyšuje zásoba plevelných semen v půdě pro příští roky. Příroda sama o sobě nezná prázdné místo, a pokud je k dispozici světlo a voda, z povrchu vždy dříve nebo později začnou klíčit plevelná semena. Z větší hloubky pak začínají regenerovat vytrvalé plevele.

Základem dlouhodobě stabilních výnosů je tak plošné herbicidní ošetření. Pokud uděláme nedopatřením chybu v plošném ošetření, musíme včas udělat opravný postřik, aby semena plevelů nestihla dozrát. Zanedbání takovýchto opravných ošetření spolu s minimálním zpracováním půdy může způsobit invazní zaplevelení zejména vytrvalých plevelů. Náprava je pak zpravidla zdlouhavá a velmi nákladná.

U opravných zásahů můžeme cílenou aplikací snížit spotřebu herbicidů a zároveň díky tomu, že se část porostu neošetřuje, snížit stres plodiny a zvýšit celkový výnos. V našich středoevropských podmínkách, kde hodně prší, nejde většinou o ošetření jednotlivých plevelných rostlin, ale spíše o ošetření jakýchsi zaplevelených hnízd. Okolo takového zjištěného hnízda se ještě pro jistotu dělá jakási obalová zóna, tzv. buffer, aby i při nepřesnosti GPS bylo hnízdo plevelů stoprocentně ošetřené. Opravné ošetření přerostlých plevelů je důležité i pro následnou kombajnovou sklizeň, aby také proběhla beze ztrát.

Variabilní aplikace regulátorů růstu a hnojiv umožňují vyrovnávat porosty a dosahovat zvýšení výnosů například u řepky. Paušální ochrana u výrazně nevyrovnaného porostu by mohla skončit podprůměrným výnosem a finanční ztrátou. Proti tomu cílené aplikace mohou zvýšit výnos řepky i o tunu a zásadně zlepšit rentabilitu.

Precizní aplikaci je možné provádět díky komunikaci mezi GPS přijímačem a postřikovačem, kterou zajišťuje komunikační protokol ISOBUS. Tok informací přes ISOBUS je ale relativně pomalý, asi jen rychlostí 250 kb za sekundu. Pokud budeme vypínat samostatně jednotlivé trysky, kvůli reakci na změnu dávky často rychle za sebou, může dojít k zahlcení celého systému. Počítač se potom může zpožďovat, tryska bude stříkat tam, kde nemá a obráceně – bude se vypínat tam, kde stříkat má. Počítač může případně také úplně zamrznout. Takové případy jsou vcelku běžné. Proto je pro takové aplikace lepší zvětšit šířku záběru sekce na 1 až 2 metry a systém pak bude spolehlivě fungovat.Cílené aplikace můžeme provádět online pomocí kamer umístěných na ramenech postřikovače nebo offline způsobem pomocí dronu, který udělá snímky, z nichž se pak vytvoří ve speciálním počítačovém programu aplikační mapa, která se následně načte do samotného postřikovače.

Jak ale vlastně pracuje kamerový systém?

Kamera neustále snímá porost před sebou a snímky plevelů porovnává s obrovskou databází dalších snímků uložených v cloudovém úložišti. Software vyhodnocuje skladbu a stupeň zaplevelení, jeho nebezpečnost a vydá příkaz zapnout nebo vypnout postřik. Vše probíhá v jednom okamžiku bez prodlevy. Nejsou potřeba žádné aplikační mapy a ušetří se náklady na snímky z dronu.

Kamerový systém má však také několik slabých míst. Je velice obtížné dopředu odhadnout potřebné množství chemie a hrozí riziko, že budeme muset po aplikaci likvidovat značné množství zbytků. V opačném případě nám hrozí, že budeme muset práci vícekrát přerušovat a opouštět pole kvůli dalšímu plnění. Zkrátka a dobře, je velice těžké pouze pohledem na pole odhadnout, kolikrát kamera dá pokyn k postřiku a kolik postřikové jíchy nakonec bude potřeba. Nevíme také, jestli má smysl projet celé pole, nebo jenom okraje pozemků, kde jsou vidět plevele, a zbytek nechat být. Kamerový systém totiž rozhoduje zcela za nás, nijak nevyužívá naše znalosti o daném pozemku pro případnou úpravu dávky.

Kamery nejsou levné a časem morálně zastarávají. Investice do kamer se mohou pohybovat i okolo 100 000 eur na jeden postřikovač, což rozhodně není zanedbatelná částka. Systém rozpoznávání plevelů také stále není 100% dokonalý, pořád se vyvíjí. Zároveň se postupně pořád zvyšuje počet snímků v úložišti a některé starší typy kamer mohou přestávají zvládat zpracování takového množství dat. Je potom potřeba investovat do nových, modernějších kamer a takovýto cyklus neustálého obnovování a investování do vyspělejšího zařízení se podobně jako u jakékoli jiné technologie neustále opakuje.

Dalším aspektem je spolehlivost a rozpoznávací schopnost těchto kamer. Při ošetření holé země nebo malého porostu může pracovat systém vcelku spolehlivě. V hustém porostu ale kamera nemusí rozpoznat menší plevele. Celková účinnost zásahu ve vysokém a hustém porostu se může snížit až o 50 nebo 60 %. V následných letech pak může masívní zaplevelení znamenat značné náklady na vyčištění pole.

Offline aplikace probíhá v několika fázích. Prvním krokem je důkladné nasnímání celého pole dronem. Výsledná data se následně odešlou do počítačového programu, kde se zpracují a vygenerují se z nich aplikační mapy. K těmto aplikačním mapám přihlíží agronom, který může následně mapy doplnit informacemi z map z předchozích let či nějakými jinými poznatky z praxe a z vlastní znalosti pozemku. Poté se hotová aplikační mapa přenese do postřikovače, který podle ní automaticky aplikuje. Časová prodleva mezi pořízením snímku a samotnou aplikací, máme-li vlastní dron, je maximálně jeden den. Pokud bychom jako menší podnik využívali pro pořízení map služby specializované firmy, může být celý proces záležitostí několika pracovních dní. Což je také hlavní nevýhoda této offline metody.

Snímek z dronu, tedy kolmo shora, je daleko přesnější a vidí každý plevel lépe než kamera, která je umístěná na ramenech postřikovače a míří šikmo dopředu. Z aplikační mapy podle skutečné aplikační výměry také není problém zjistit skutečnou budoucí spotřebu chemikálie. U některých pozemků také můžeme dojít k závěru, že určitou část pole vůbec ošetřovat nebudeme, jelikož by poježdění pole způsobilo větší škody. Opačným extrémem může být situace, kdy bude pole tak hustě zaplevelené, že nakonec bude nutné plošné ošetření, nikoli cílené.

Precizní a cílené aplikace jsou vhodným doplňkem k základní plošné aplikaci. Návratnost zmíněného kamerového systému je poměrně dlouhá, u menších farem se investice ani vrátit nemusí. Vytvoření aplikačních map, ať už jste schopni vytvořit si je sami, nebo se obrátíte na poskytovatele těchto služeb, s sebou také nese náklady, ale návratnost je prakticky okamžitá. Takže si precizní aplikace ve výsledku může dovolit prakticky každý.*

Jan Kovařík

AGRIO MZS s. r. o.

Variabilní aplikace (Foto archiv firmy)

Offline metoda vytváření aplikační mapy (Foto archiv firmy)

Z aplikační mapy lze snadno vypočítat skutečnou spotřebu chemie (Foto archiv firmy)