Ukrajinci v českém zemědělství a potravinářství nezastávají už jen pomocné práce, ale stále častěji jsou najímáni také na manažerské pozice a pozice s vyšší odborností. Vyplývá to z vyjádření oslovených odborníků. Souvisí to s tím, že se za dobu pobytu v ČR osvědčili, lépe naučili jazyk a někteří se i rekvalifikovali.

Ukrajinci tvoří asi desetinu z celkového počtu lidí pracujících v zemědělství

Podle Agrární komory tvoří Ukrajinci zhruba desetinu z celkového počtu lidí pracujících v zemědělství, přičemž od února 2022, kdy začala válka na Ukrajině, se jejich počet zvýšil. "V současné době představují v mnoha zemědělských podnicích v podstatě nepostradatelnou pracovní sílu," uvedl agrární analytik Petr Havel. Ukrajinci podle prezidenta Agrární komory Jana Doležala stále vykonávají zejména činnosti, které nevyžadují vysokou kvalifikaci, jako je sběr zeleniny a ovoce nebo pomoc při polních pracích. "Stále častěji jsou najímání také na pozice, kde je potřeba vyšší odbornost, jako je například obsluha zemědělských strojů," uvedl Doležal. Havel řekl, že roste i podíl Ukrajinců v manažerských pozicích, a to zejména na farmách, kde se při svém působení osvědčili. "Obecně jde o pozice typu mistr či vedoucí nějaké části zemědělského provozu a samozřejmě řidičů zemědělské techniky," uvedl Havel. Podle agrárního ekonoma z České zemědělské univerzity v Praze Tomáše Maiera souvisí najímání Ukrajinců do vyšších pozic také s tím, jak se jazykově zdokonalují. "Řada zemědělských podniků si bez nich činnost nedokáže představit," řekl. Nepostradatelnou součástí se stali Ukrajinci také v potravinářském provozu. "Zatímco dříve byla jejich role vnímána spíše jako sezonní či dočasná výpomoc, v roce 2026 tvoří stabilní základ mnoha výrobních závodů. Díky jazykové integraci a získané praxi se řada z nich vypracovala z pomocných pozic na vysoce kvalifikovaná místa, jako jsou mistři výroby nebo technologové," řekl mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek. Agrárníci i potravináři se shodují, že v situaci, kdy se oba sektory potýkají s nedostatkem zaměstnanců, se pohled na zahraniční pracovníky mění a zaměstnavatelé jsou ochotni do nich více investovat. "Pro zemědělské podniky je klíčová stabilita pracovní síly. Pokud mají perspektivu, že pracovník zůstane delší dobu, vyplatí se investovat do jeho zaškolení a profesního rozvoje i na odbornější pozice," uvedl Doležal. Také potravinářské podniky si podle Zemánka uvědomují, že investice do vzdělávání a zvyšování kvalifikace zaměstnanců jsou nezbytné pro udržení kontinuity výroby. Plnému využití potenciálu zahraničních pracovníků v potravinářství a zemědělství ale podle odborníků brání administrativní zátěž. "Přestože se řada procesů digitalizovala, největší problém nadále představuje uznávání odborného vzdělání. Proces uznání diplomu je stále velmi zdlouhavý a byrokraticky náročný," řekl Zemánek.*