Budoucnost chovu dojnic bude stále více spojena s automatizací, digitalizací, precizním řízením stáje a efektivním využíváním zdrojů. Moderní technologie však samy o sobě udržitelný chov nezajistí. Rozhodující zůstává jejich správné začlenění do systému chovu, dobré podmínky pro zvířata a kvalifikované řízení stáda. Takové jsou hlavní trendy, které v souvislosti s veletrhem EuroTier popisuje Andreas Pelzer z Výzkumného a vzdělávacího centra zemědělství při Zemědělské komoře Severního Porýní-Vestfálska.

Efektivnější produkce při menším počtu zvířat

V některých evropských regionech v uplynulých desetiletích klesal celkový počet skotu i dojnic. Současně však rostla průměrná mléčná užitkovost. Za tímto vývojem stojí především pokrok ve šlechtění, výživě, řízení stáda, hygieně a zdravotním managementu. Samotné snížení počtu zvířat přitom automaticky neznamená úměrné snížení environmentální zátěže produkce mléka.

Významnou roli hraje úroveň užitkovosti a výživy, nakládání s hnojem a kejdou, spotřeba energie, ale především celý systém chovu. Právě proto by měly být stáje, plochy s emisemi a sklady statkových hnojiv navrhovány tak, aby současně podporovaly efektivní využívání živin, ochranu půdy, vody a ovzduší a omezovaly spotřebu energie a dalších zdrojů.

Stáj budoucnosti: welfare, efektivita a automatizace

Při plánování nových stájí se do popředí dostávají vedle velikosti stáda především pracovní efektivita, welfare zvířat a opatření ke snižování emisí. Digitalizace, automatizace a robotizace mohou zjednodušit rutinní činnosti, sjednotit pracovní postupy a současně poskytovat data využitelná při řízení stáda.

Klasická volná stáj s boxy přitom podle Pelzera i nadále nabízí dobrý základ pro welfare-friendly a současně stále více automatizovaný chov. Základem by měl být jedno boxové lože na krávu, dostatečný počet boxů v průchozích prostorech a vhodně dimenzované porodní a sanitární kotce. Dojení může být zajištěno robotickými systémy.

U boxů je přitom zásadní jejich správné dimenzování. Pro nové stáje se v současnosti doporučuje délka boxu kolem 3,0 m a šířka přibližně 1,25 m. Význam mají také výška krční zábrany a poloha kohoutkové zábrany. Správné rozměry musí zohledňovat velikost dojnic a jejich přirozené pohybové vzorce.

Čistší a bezpečnější povrchy chodeb

Pozornost se věnuje také podlahám. Roštové podlahy usnadňují odkliz exkrementů, bývají však kritizovány z hlediska zdraví paznehtů, protiskluznosti a znečištění. Celoplošné systémy zase umožňují flexibilnější uspořádání stáje, vyžadují ale spolehlivé a časté čištění celé plochy.

Zajímavou možnost představují elastické podlahové krytiny, které mohou pozitivně ovlivnit pohyb zvířat i zdraví paznehtů. Jejich přínos však závisí na struktuře povrchu, vlhkosti a možnosti jeho účinného čištění.

Právě automatizovaný úklid může být jedním z důležitých prvků moderní stáje. Robotické systémy pro čištění pohybových ploch mohou při správném nastavení pokrýt téměř celou jejich plochu. Dostatečná frekvence úklidu omezuje znečištění končetin a paznehtů a vytváří čistší a sušší prostředí. Podle podkladového materiálu může mít pravidelné čištění pozitivní vliv také na emise.

Oddělené zachycování moči a výkalů

Do popředí se dostávají také nové přístupy k hospodaření se statkovými hnojivy. Emise vznikají u všech současných systémů pohybových ploch, a proto se hledají konstrukční řešení, která umožní lépe oddělit výkaly od moči, případně pevnou a kapalnou složku.

Mezi diskutované technologie patří například toalety pro krávy určené k zachycování moči nebo ventily pod podlahou pro oddělování pevných a kapalných složek. Samostatné zachycování jednotlivých exkrementů může umožnit jejich cílenější využití například pro výrobu energie nebo hnojení. Zároveň se může zjednodušit jejich oddělené skladování, přeprava a následné využití.

Voda musí být dostupná kdykoliv

Jedním ze základních předpokladů dobrého zdravotního stavu a užitkovosti je dostatečný příjem čisté vody. Potřeba vody se mění podle mléčné užitkovosti, příjmu sušiny, krmné dávky, teploty prostředí a zdravotního stavu zvířat.

Vedle samotné kvality vody je proto důležitý také průtok, dostupnost, počet a rozmístění napájecích míst. Pro orientační výpočet počtu napájecích míst lze podle materiálu využít známý vzorec „počet zvířat děleno 20 plus 1“. Pro skupinu 80 krav tak vychází pět napájecích míst.

Z hlediska způsobu napájení mají své přednosti velkoobjemové žlaby i ventilové napáječky. Zatímco velkoobjemové žlaby umožňují kravám přijímat větší množství vody přirozeným způsobem, ventilové napáječky mohou díky vysokému průtoku udržovat vodu čistou a v odpovídající teplotě. Proto Andreas Pelzer doporučuje kombinovat oba typy napájecích systémů.

Tepelný stres jako stále významnější faktor

Jedním z témat, které bude muset moderní mléčná farma řešit stále intenzivněji, je tepelný stres. S častějšími vlnami veder roste význam účinného chlazení. Tepelný stres se může projevit snížením příjmu krmiva a mléčné užitkovosti, zhoršením reprodukce, změnami chování i negativními dopady na zdravotní stav. Závažnost problému závisí mimo jiné na teplotě, relativní vlhkosti, proudění vzduchu, intenzitě slunečního záření a užitkovosti krav.

Základní principy ochlazování jsou přitom jednoduché: stín, proudění vzduchu a voda. V praxi je však nutné jejich využití přizpůsobit konkrétní lokalitě a podmínkám ve stáji.

Přirozené větrání mohou podporovat otevřené boční stěny a hřebenové štěrbiny, jejich účinnost však závisí na směru a rychlosti větru, konstrukci stáje, její poloze a velikosti otvorů. Využívat lze také ventilátory, cílenou cirkulaci vzduchu nebo sprchování zvířat. Chlazení vodou odpařováním je účinné pouze tehdy, pokud je zajištěno dostatečné proudění vzduchu.

Moderní systémy mohou pracovat také na základě senzorů sledujících teplotu, vlhkost nebo rychlost proudění vzduchu. Senzory však podle Pelzera nemohou nahradit odborný dohled. Naměřené hodnoty musí být správně interpretovány a samotná zařízení pravidelně kontrolována.

Méně rutinní práce, více řízení

Automatizace může významně změnit organizaci práce na farmě. Rozsah pracovní náročnosti závisí na velikosti stáda, systému ustájení, způsobu dojení, krmení, odklizu hnoje, pastvě, úrovni mechanizace a organizaci práce.

Podle údajů uvedených v materiálu se u vazných stájí pohybovala pracovní náročnost přibližně mezi 80 a 100 hodinami na krávu ročně. U volného ustájení s dojírnou klesla na 40 až 50 hodin. Při využití robotů pro dojení, krmení a čištění pohybových ploch se může dostat pod 30 hodin na krávu ročně.

Nižší podíl přímé manuální práce však neznamená méně práce celkově. S rostoucí automatizací se zvyšují nároky na údržbu, monitoring a řízení technologií.

Robot není náhradou za chovatele

Automatizované systémy mohou zajišťovat dojení, krmení, přihrnování krmiva, čištění nebo sběr dat. Jejich přínos spočívá mimo jiné v opakovatelnosti jednotlivých procesů. Výsledná kvalita práce však závisí na instalaci, údržbě, nastavení softwaru, přijetí technologie zvířaty a pravidelné kontrole ze strany chovatele.

Podle materiálu DLG

Více přinese časopis Náš chov v některém z následujících čísel.