
Tradiční záhumenky, tedy malá políčka za domy, významně zvyšují počet i druhovou rozmanitost ptáků v zemědělské krajině. Biodiverzitě prospívají také staré stodoly, otevřené půdy, pestré zahrady a sady, které ptákům poskytují úkryt i vhodná místa ke hnízdění. V jednolité zemědělské krajině naopak ptáků ubývá, ukazuje studie Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, kterou publikoval časopis Agriculture, Ecosystems and Environment.
Evropská krajina se proměnila po druhé světové válce kvůli intenzivnějšímu zemědělství, v Česku také kvůli kolektivizaci. Scelovaly se pozemky, odstraňovaly remízky, aleje a mokřady, což se negativně odrazilo na populacích polních ptáků. V místech, kde zůstala zachovaná pestřejší krajina, tedy mozaika menších polí, mezí, travnatých pásů či sadů, je situace lepší.
Publikovaná studie je založená na datech z 97 monitorovacích tras, na kterých vědci zaznamenali více než 11 000 jedinců 78 druhů ptáků. "Naše výsledky jasně ukazují, že maloplošné hospodaření v okolí lidských sídel může hrát klíčovou roli v ochraně ptačích populací zemědělské krajiny. Pozitivní vliv maloplošného hospodaření se navíc neomezuje pouze na samotné záhumenky, ale kladně ovlivňuje početnost a druhovou diverzitu ptáků také v navazující velkoplošně obdělávané krajině a v samotných lidských sídlech," uvedl hlavní autor studie Martin Šálek.
Důležitá jsou také tradiční lidská sídla, která se stávají útočištěm pro řadu ptačích druhů, pro něž je okolní intenzivně obhospodařovaná krajina nehostinným prostředím. "Pro některé druhy, jako je sýček obecný, sova pálená či chocholouš, jsou tradiční vesnická sídla a farmy přímo klíčovým biotopem pro přežití," doplnil vědec. S rostoucím podílem nových a rekonstruovaných budov ovšem klesá početnost i druhová rozmanitost ptáků.*