V minulosti sjel zemědělský stroj z výrobního pásu a putoval k obchodníkovi a poté k zákazníkovi. Výrobci se tak ztratil z očí. Dnes je situace jiná – téměř všechny samojízdné stroje již mají palubní elektroniku a stále častěji také přijímač satelitního signálu. Dostupnost signálu ze sítě mobilních operátorů pak výrobcům samojízdných strojů dovoluje tuto techniku vzájemně propojit do jedné sítě.

Telematika se uplatňuje již i u sklízečů řepy. Nejnovější generace těchto velkých samojízdných strojů od německého výrobce Ropa jsou již z výroby osazovány telematickou jednotkou. U samojízdného sklízeče řepy nemá telematická jednotka zrovna jednoduchou práci. Sbíhají se v ní celkem až čtyři samostatné větve CAN-Bus sítě stroje. Při sklizni řepy je tato jednotka schopná shromažďovat a odesílat bezdrátovou formou 120 různých hodnot nastavení stroje a od jeho četných senzorů. Zhruba 60 z nich využije majitel stroje, všechny pak umějí využívat pracovníci servisu. Při koupi stroje s tím musí zákazník vyjádřit svůj souhlas.

Aby bylo možná data nejenom shromažďovat, ale také odesílat, disponuje tato jednotka SIM kartou. Samostatná síť kabelů propojuje telematickou jednotku s terminálem v kabině. Díky tomuto propojení je možné bezdrátově a v reálném čase posílat také data se zakázkami.

Sklízeče řepy jsou složité stroje. Každý sklízeč je pod svým sériovým číslem a se svou konkrétní výbavou uložena v databázi výrobce. Pokud se na stroji při práci vyskytne nějaký problém, je možné rychle a snadno lokalizovat konkrétní díl. Po výměně konkrétního komponentu se údaje v databázi automaticky aktualizují. Cílem těchto snah je snížení nákladů na odváděnou práci a současně zlepšit kvalitu sklizně. Transparentnost je ke splnění takových cílů důležitá.*