Hlavní příčinou narůstajícího sucha ve střední Evropě je výrazné oteplení, které dramaticky zvyšuje výpar vody, což vede k intenzivnějším suchým epizodám. Hlavně tomuto tématu se v rozhovoru věnuje prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D., přední odborník na bioklimatologii a agrometeorologii, který působí jako pedagog na Mendelově univerzitě v Brně a současně jako vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Hovoří také o různých podobách sucha a zmiňuje i možná řešení v boji s tímto klimatickým extrémem.

Sucho je jedním ze závažných klimatických extrémů. Dá se jednoduše definovat?

Nedá. Vždy říkám, že „sucho“ je krátké jednoduché české slovo, ale jeho vysvětlení vůbec jednoduché není. I jeden z nejznámějších „suchologů“, profesor Donald A. Wilhite, ve své knize Drought (Sucho) na mnoha stránkách úvodem popisuje, co vlastně sucho je. Rozlišuje čtyři základní stupně, které na sebe časově navazují:

1. Meteorologické (klimatické) sucho je stav, kdy máme málo srážek. Příčinou může být i vyšší výpar při normálních srážkách, ale nejčastěji je to nedostatek srážek. Meteorologické sucho ještě nemusí být problém pro zemědělství; naopak ho vítáme v období setí a sklizně, kdy si intenzivnější srážky nepřejeme.
2. Půdní (agronomické, zemědělské) sucho definuje nedostatek vody pro rostliny, a to je prakticky vždy špatně. Termín „půdní“ je mi oproti dalším alternativám blízký, protože propojuje všechny řízené ekosystémy – les, zahradnické plochy, sady, vinice i agrosystémy.
3. Hydrologické sucho znamená, že klesají hladiny povrchové vody (průtoky řek, rybníky, nádrže) ale snižují se i zásoby vody podzemní.
4. Socioekonomické sucho poznáte podle toho, že obrazně každý druhý článek v novinách či na internetu je o suchu. Stává se hlavním tématem společnosti, v níž roste napětí, protože se dopady sucha projevují i v ekonomice: např. klesají výnosy, nefunguje říční lodní doprava, či dokonce chybí voda pro zásobování obyvatel.

Takto lze stručně popsat sucho a jeho na sebe navazující stupně.

Jak vážná je v České republice situace se zemědělským (půdním) suchem?

Situaci máme poměrně dobře zpracovanou od roku 1500. Měřená meteorologická data jsou pro teplotu dostupná od roku 1800 a pro srážky od roku 1804, starší poznatky vycházejí z tzv. proxy dat – letokruhů, analýz pylových zrn, údajů z písemných dokumentů (např. kronik) či epigrafiky (nápisy na skalách …) apod. Tyto zdroje ukazují, že suché roky byly vždy. Sucho, stejně jako povodně a další extrémy, je přirozenou součástí našeho klimatu. Problém je v rozložení suchých epizod a jejich příčinách. V dlouhodobé pětisetleté řadě najdeme roky, kdy bylo sucho prostě proto, že nepršelo – i několik měsíců v kuse. V posledních 20 až 30 letech však zažíváme sucho i při „normálních“ srážkách. Důvod je jednoznačný: za posledních 60 až 70 let se území ČR oteplilo zhruba o 2 °C, a při stejném úhrnu srážek se dramaticky zvyšuje výpar. Suchých epizod proto přibývá a jsou intenzivnější.

Když jsme v roce 2019 označili epizodu 2015–2018 za „pětisetleté“ sucho, vyvolalo to kritiku. Následná dendroklimatologická studie, založená na analýze izotopového složení stromů (podle izotopů poznáme, zda byl rok suchý či vlhký), kdy stáří vzorků sahá ve střední Evropě až k roku 100 př. n. l., však ukázala, že šlo o sucho více než „dvoutisícileté“. Vyšší výskyt suchých epizod a jejich prohlubující se intenzita v posledních desetiletích koresponduje právě s oteplením, což je hlavní a nejznámější dopad změny klimatu.

Celý rozhovor naleznete v květnovém vydání časopisu Úroda (5/2026).*