
Ketóza je jedním z nejběžnějších metabolických onemocnění skotu po otelení. Vyšší obsah subklinických forem ketózy, má určitý vliv na produkční parametry. Ketóza je akutní až chronické metabolické onemocnění často způsobené negativní energetickou bilancí (NEB), při které dochází k snižování tukových rezerv organismu, které jsou v játrech přeměněny na energii. Projevuje se zvýšenou hladinou ketonů jako je aceton, acetoacetát, nebo pak především beta-hydroxybutirát (BHB) v krvi, které se následně promítnou i do moči a mléka.
Ketóza je v současnosti považována za závažnou metabolickou poruchu dojnic, která odráží snahu zvířete přizpůsobit se energetickému deficitu při přechodu do laktace.
Sledování probíhalo po dobu třech kalendářních roků na vybraném podniku s chovem holštýnského skotu v Královehradeckém kraji. Nadmořská výška se pohybuje mezi 280–290 m. n. m. Krmná dávka se skládá z kukuřičné siláže, CCM kukuřice (corn-cob-mix), jetelové senáže, mixu melasy (sladový květ, seno, sláma, melasa), bavlníku, mix obilí (řepkový šrot, palmový tuk, pšenice, triticale), mláta, trávy, vody a řepných řízků. Měření hladin BHB se provádí pomocí testovacích proužků FreeStyle. U všech dojnic po otelení se provádí odběr krve z podocasní žíly (vena coccygea), kdy je poté vzorek krve aplikován právě na detekční proužek a vsunut do přístroje pro měření ketolátek. Pokud je hodnota BHB nižší než 1,2 mmol/l dojnici se podají přípravky Keting a Vigophos.
Brzká detekce metabolických onemocnění jako je subklinická ketóza a jejich automatické monitorování je zásadní pro welfare a ekonomickou výkonnost. Nejvyšší nádoj měly dojnice s hodnotami od 0,5 do 1 mmol/l. Klinická ketóza a subklinická ketóza jsou spojeny s nižší produkcí mléka. V obsahu bílkovin se mohl projevit nejvíce potenciální výskyt subklinické ketózy. Dojnice s vysokým počtem somatických buněk v mléce před zasušením mají po otelení vyšší incidenci ketóz.
Vzhledem k preventivním opatřením v chovu se příliš neprojevovali důsledky tohoto metabolického onemocnění a ani velké ekonomické ztráty. Na druhou stranu je stále třeba preventivně sledovat hladinu BHB po otelení i v případě prevence, tak aby byly minimalizovány případné důsledky možných onemocnění a ekonomické ztráty. Důležitým je i to, že i když se dá hladina BHB jednoduše zjistit z mléka v rámci kontrol užitkovosti, tyto data se do podniků dostávají s jistým zpožděním. To je také jedním z důvodů, proč je vhodné používat testy pro stanovení hladin ketolátek z krve, i když to přináší značné množství lidské práce navíc, ale jsou dosaženy rychlejší výsledky indikace. Doporučením je tedy kombinovat obě metody.
Ing. Jaromír Ducháček, Ph.D., Ing. Radim Codl, Ph.D., Ing. Matúš Gašparík, Ph.D.,Ing. Barbora Malá, Katedra chovu hospodářských zvířat, FAPPZ, ČZU v Praze
Podrobněji v NCH 9/2026.