Soutěž Silážní liga, kterou organizuje společnost AC AGRO, shromažďuje již čtvrtým rokem laboratorní rozbory siláží od zemědělských podniků z celé České republiky. Přehled se nezaměřuje na pořadí soutěžících ani na počty vzorků, ale na to, co se v datech opakuje napříč ročníky a devíti spolupracujícími laboratořemi: každý typ pícniny má svůj vlastní, charakteristický „slabý bod“, který se v protokolech vrací rok co rok bez ohledu na to, kdo a kde siláž vyrobil.

Vyšší obsah kyseliny octové nemusí být chyba

U kukuřičných siláží se v protokolech opakovaně objevuje vyšší obsah kyseliny octové, než by odpovídalo klasickému fermentačnímu doporučení 10–16 g/kg sušiny. Tento jev typicky nesouvisí s chybou konzervace, ale se záměrným použitím heterofermentativního inokulantu (např. na bázi Lentilactobacillus buchneri) pro prodloužení aerobní stability po otevření žlabu – u kukuřice a trav je vyšší obsah kyseliny octové často žádoucím kompromisem, ne poruchou. Druhým opakujícím se tématem u kukuřice jsou velké rozdíly ve výpočtu NEL mezi laboratořemi používajícími různé energetické systémy (NRC, DLG, NIRS) – u srovnatelných vzorků se hodnoty NEL mohou lišit řádově o desítky procent.

Nízká sušina rozhoduje

U ozimů jako jsou žito či tritikale je nejčastěji opakujícím se problémem sklizeň pod hranicí 250 g/kg sušiny, která vede k vysokému podílu amoniakálního dusíku, přitom bezpečná hranice je přibližně 8 % z celkového dusíku.  

Lignifikace stonku brzdí stravitelnost

U luskovin je klíčovým opakujícím se problémem stagnující stravitelnost vlákniny (NDFD) v pásmu od 50 do 57 % namísto žádoucích 70 až 80 %, způsobená pozdní sklizní a nárůstem obsahu ligninu ve stonku.

Stejný mechanismus, samostatná kapitola

Jeteloviny trápí stejný jev jako hrách – lignifikace po odkvětu a stagnující NDFD. Jsou uvedeny záměrně odděleně od hrachu, protože protokoly z různých laboratoří měří stravitelnost vlákniny při odlišné době inkubace (48 h u hrachu, 240 h u jetele) a číselné srovnání mezi plodinami by tak bylo zavádějící.

Úskalí vysoké pufrační kapacity

Vojtěška má z běžných pícnin nejvyšší pufrační kapacitu a zároveň nízký obsah vodorozpustných cukrů, takže pokles pH po sklizni bývá pomalý bez ohledu na to, jak dobře je siláž zavadlá. Během tohoto prodlouženého okna pokračují rostlinné proteázy v rozkladu pravé bílkoviny, takže i jinak dobře konzervované vojtěškové siláže vykazují zvýšený podíl amoniakálního dusíku/proteolýzy.

Shrnutí

Cílem tohoto přehledu není hodnotit jednotlivé podniky ani jejich vzájemné pořadí, ale upozornit na to, že každý typ pícniny má svůj typický, opakující se problém, který souvisí spíše s fyziologií rostliny a termínem/technologií sklizně než s náhodnou chybou. Kdo tyto vzorce zná, dokáže z vlastního laboratorního protokolu vyčíst mnohem víc než jen „dobré“ nebo „špatné“ hodnocení – a cíleně upravit termín sklizně, technologii nebo výběr konzervačního přípravku pro příští sezónu.

Více se dočtete v článku Ing. Radko Loučky, CSc. (Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves), který najdete v aktuálně připravovaném čísle časopisu Náš chov.*