Pozdní zaplevelení je významným problémem v širokořádkových plodinách, jako je například kukuřice, řepa cukrová, ale i brambory či polní zelenina. Pozdní zaplevelení se však velmi často stává problémem i v jarních hustě setých plodinách, jako jsou například jarní obilniny. Co je tedy příčinou nárůstu pozdního zaplevelení v polních plodinách?

Výskyt plevelů je přirozených jevem, píše v Úrodě č. 5/2025 doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., z CARC. Plevelné rostliny využívají příznivých podmínek pro vzcházení, což jim širokořádkové plodiny umožňují po poměrně dlouhé období. Mají totiž především v počáteční fázi vegetačního období malou nebo žádnou konkurenční schopnost. Proto v nich mohou plevelné rostliny vzcházet velmi často v průběhu celé jejich vegetační doby. Plevele zpravidla vzcházejí v etapách v závislosti na vhodných povětrnostních podmínkách, často po vydatných dešťových srážkách. Vzhledem k obecně vysoké zásobě semen plevelů v našich půdách dochází velmi často k masovému vzcházení plevelů.

Pozdně jarní plevelné druhy

Na pozdním zaplevelení se převážně podílejí jednoleté pozdně jarní plevelné druhy, uvádí autor. Mezi nejtypičtější zástupce patří durman obecný, laskavec ohnutý, laskavec zelenoklasý, lebeda rozkladitá, lilek černý, hořčice rolní, merlík bílý, merlík tuhý, merlík zvrhlý, merlík mnohosemenný, mléč drsný či mléč bylinný. Dále mračňák Theophrastův, rdesno blešník, rdesno červivec, truskavec ptačí, svízel přítula, ježatka kuří noha, bér sivý a celá řada dalších plevelných druhů. Tyto druhy potřebují pro vzcházení vyhřátou půdu, proto se objevují až v pozdním jaru. Mohou klíčit také během léta a v případě teplého podzimu i na konci vegetace. Ke klíčení vyžadují teplotu nad 10 °C. Většina druhů vyžaduje nejen teplo, ale i světlo, a proto se objevují zvláště v prosvětlených, širokořádkových plodinách (okopaniny, zeleniny, kukuřice) nebo i v prořídlých obilninách, shrnuje doc. Mikulka.*