Hlodavci jako myš domácí, potkan domácí a krysa obecná patří mezi významné škůdce ve skladech zemědělských surovin a krmiv. Působí škody nejen samotnou konzumací skladovaných komodit, ale také jejich kontaminací trusem a močí. Okusem poškozují také obalové materiály uskladněných komodit a krmiv, stavební materiály a technologie. Pro člověka a hospodářská zvířata jsou synantropní hlodavci nebezpeční, protože jsou rezervoáry nebo přenašeči velkého množství zdravotně významných patogenů.

Z výše uvedených důvodů patří synantropní hlodavci mezi škodlivé druhy, které podléhají povinnosti regulace jejich populací (deratizaci) podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Nejčastěji používaná chemická metoda k omezování/likvidaci populací hlodavců je kladení rodenticidních nástrah do deratizačních staniček. Celosvětově nejpoužívanější jsou rodenticidní nástrahy na bázi antikoagulantních účinných látek. Patří mezi chronické rodenticidy s opožděným účinkem – příznaky toxicity se začínají projevovat až několik dnů po konzumaci nástrahy a úhyn intoxikovaného hlodavce nastává nejčastěji za pět až deset dní na následky vnitřního vykrvácení. Toto zpoždění představuje největší výhodu antikoagulantů, protože hlodavci si nespojí příznaky otravy s konzumovanou nástrahou, což by vedlo k vyhýbavému chování vůči nástraze.

Vyložené rodenticidní nástrahy představují atraktivní potravu i pro necílové druhy živočichů. RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., se spolu s kolektivem autorů z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., zabývá tématem primárních i sekundárních necílových otrav v týdeníku Zemědělec. Jak zdůrazňuje, po konzumaci nástrahy se část přijatého antikoagulantu z těla hlodavce vyloučí a část se uloží v játrech v tzv. reziduální koncentraci. Rezidua antikoagulantu jsou v játrech přítomna, dokud nedojde k jejich úplnému odbourání, což trvá v závislosti na typu účinné látky týdny až měsíce. To je významný rozdíl oproti rodenticidním nástrahám na bázi fosfidu zinku, které se používají proti hrabošům na polích – ty patří mezi akutní rodenticidy, v tělech otrávených hrabošů se rozloží během pár hodin a nepředstavují tak obvykle dlouhodobé riziko pro ostatní živočichy. Přiotrávení/otrávení hlodavci antikoagulantními rodenticidy tak představují riziko pro živočichy, kteří se hlodavci živí (šelmy, dravci, sovy), neboť spolu s hlodavcem přijmou do organismu také antikoagulant a jeho reziduum se jim uloží v játrech.

Autoři článku se zabývají také rezistencí hlodavců vůči používaným účinným látkám ze skupiny antikoagulantů, kdy u pěti z osmi je známo, že existují populace hlodavců, které jsou vůči nim rezistentní (jedná se o geneticky podmíněnou rezistenci, takže se přenáší na potomstvo).

Více informací přináší téma týdne v Zemědělci (3/2023).*