O škodách způsobených zvěří, zejména prasaty, daňky a jeleny bylo v poslední době napsáno a řečeno mnoho. Přesto pořád převažují stížnosti (legislativa, formality, mezilidské vztahy…) a naopak citelně chybí příklady, že i za daných podmínek se dá něco udělat.

Takový stav možná částečně vyplývá i z naší národní povahy a také odpovídá současným zvyklostem, kdy se často vyplácí s nataženou rukou přiznávat vlastní neschopnost. Tímto rozhodně nechci říct, že je vše v pořádku a nemáme se snažit věci změnit. Právě naopak, sám vím velmi dobře, jak složitá a dlouhá může být cesta k alespoň získání náhrady za škody, když už se nedaří dosáhnout jejich snížení. Zejména jde o komplikované formální požadavky, celkově nízkou vymahatelnost práva na kompenzaci škody a často se poškození setkávají s tak nepřátelskými reakcemi ze strany uživatelů honiteb, že si zemědělci řeknou, že jim ty peníze za to nestojí a roky škody tolerují. Takový přístup je ovšem velmi zrádný, protože když uživatel honitby není ničím omezován, tak často podporuje množení zvěře na úroveň, kdy to už bude pro jakékoliv hospodaření likvidační. Lze očekávat, že čím později věc začneme řešit a čím budou škody větší, tím bude náprava složitější. Přitom právo na kompenzaci škody je jednoznačně na straně poškozených, ale jen málokdo dokáže jednání s myslivci dotáhnout do úspěšného konce. Jednou z takových výjimek je Viktor Polák, ředitel firmy Agos Bio, a. s. Protože jeho příběh a získané zkušenosti považuji za velmi inspirující, požádal jsem jej o krátké shrnutí jeho zkušeností s jednáním s uživateli honiteb. Pojďme na to.

Pane Poláku, kde hospodaříte a na co je vaše společnost zaměřená?

Naše firma hospodaří na okraji Drahanské vrchoviny blízko poutního místa ve Křtinách. Firma vznikla transformací bývalého družstva v roce 1995 a vedl ji můj otec. Já jsem začal nejprve se správou pozemků, administrativou a postupně jsem firmu převzal. Zabývá se hlavně rostlinnou a živočišnou výrobou a doplňkově dřevovýrobou pro německého partnera. V rostlinné výrobě obděláváme 600 ha půdy, z čehož je 280 ha trvalých travních porostů a 320 ha orné půdy. V živočišné výrobě se zabýváme chovem skotu, máme zhruba 100 dojných krav. K tomu máme přibližně dvacet zaměstnanců.
Pozemky máme rozprostřené v širším okolí a podmínky pro pěstování citlivějších plodin nejsou příliš příznivé. Zejména se potýkáme se svažitostí a dost nás omezuje i ochrana přírody. Pěstujeme pšenici, ječmen, tritikále a řepku, přibližně ve stejném poměru. Pro krmení skotu pak kukuřici na 45 ha a na svažitější pozemky dáváme směsi luskovin s ječmenem. Travní porosty sekáme na seno a děláme obnovy porostů osévané produkčními směsmi travin. Jednou z komplikací provozu jsou chráněné plochy, protože hospodaříme i v rakoveckém údolí, kde jsme dost omezováni termíny sečí a hnojení porostů. Výnos porostů není proto příliš dobrý.*

Úvodní snímek: Škody jelení a černou zvěří mohou být likvidační Foto Viktor Polák

Celý text od prof. Ing. Jiřího Kamlera, Ph.D., (Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně) najdete v Úrodě č. 8/2024.