Ozimá řepka je v současné době plodinou, která je ve velké míře napadána škůdci. Účinné látky v ochraně rostlin ubývají a pěstitelé v některých oblastech již nejsou schopni tlak škůdců efektivně „ustříkat“. V důsledku toho se výnosy v mnoha případech propadají i pod hladinu rentability, což vyvolává otázky o budoucím smyslu jejího pěstování. O tom, zda má tato plodina v českých osevních postupech stále své místo, jsme hovořili s doc. Ing. Davidem Bečkou, Ph.D., z Katedry agroekologie a rostlinné produkce České zemědělské univerzity v Praze.

Může vést tlak škůdců v kombinaci s restrikcí účinných látek k výraznému poklesu ozimé řepky v osevních postupech v ČR?

Tlak škůdců je jedním z možných důvodů, proč plochy řepky klesají, ale podle mého názoru to není ten hlavní faktor. Nejdůležitějším argumentem pro pěstování jakékoliv plodiny je vždy ekonomika; pokud bychom zvýšili výnosy, náklady na pěstování nebyly tak vysoké a realizační cena byla adekvátně nastavená, zemědělci by řepku pěstovali i nadále a problém se škůdci by nebyl rozhodující. Do výsledku se ovšem v posledních letech výrazně promítá i průběh jara – vegetační mrazy, a především sucho a s tím spojené problémy s příjmem a transportem živin. Pěstitelé se tak dostávají do situace, kdy jednotlivé stresové faktory nepůsobí izolovaně, ale navzájem se jejich negativní dopad na rostliny ještě násobí.

Jaká je podle Vašich pozorování situace v letošní sezóně?

Letošní sezóna je specifická tím, že nálety škůdců začaly poměrně brzy, už koncem února, a kvůli proměnlivému počasí byly značně rozvleklé. Zatímco dříve nalétávali stonkoví krytonosci během 14 dnů, v posledních letech se toto období natahuje až na dva měsíce, což snižuje účinnost insekticidů. Velkým problémem je letos blýskáček řepkový, který se ve žlutých miskách objevoval dříve, než řepka vůbec začala tvořit poupata (potkával se s krytonosci a dřepčíky). Kvůli chladu a suchu zůstala řepka velmi dlouho ve fázi butonizace, což je období, kdy blýskáček škodí nejvíce. Například v Červeném Újezdu řepka začala kvést zhruba s týdenním zpožděním oproti loňskému roku. Pěstitelé se snažili účinnost insekticidů podpořit různými způsoby, například okyselováním postřikové jíchy, přidáváním smáčedel nebo látkou Pangea Booster, výsledkem jsou přesto obrovské opady poupat. Mnohdy je však těžké rozlišit, zda jde o přímé poškození blýskáčkem, nebo o reakci rostliny na stres ze sucha a tím i nedostatku živin. Osobně si myslím, že majoritním problémem letošních špatně kvetoucích porostů a velkých opadů poupat je právě dlouhotrvající, řekl bych až extrémní sucho.

Do jakých oblastí se dnes řepka stále hodí a kam byste ji z hlediska vysokého rizika poškození škůdci již nedoporučoval?

Tradičně se řepka nehodí do vyloženě suchých a teplých oblast, typickým příkladem je Znojemsko, kde už se také téměř nepěstuje. Podobně rizikové jsou oblasti v dešťovém stínu Krušných hor a jiných suchých regionech. Naopak dlouhodobě nejlepších výnosů a vysoké olejnatosti dosahuje Vysočina, kde z našich pokusů velmi dobře vychází oblast Nového Města na Moravě. Je to dáno vyššími srážkami a také přítomností živočišné výroby, která zajišťuje pestřejší osevní postupy a pravidelné organické hnojení. Zajímavým a varovným poznatkem je, že s klesající celkovou plochou řepky (meziroční pokles podle ČSÚ zhruba o 25 tisíc hektarů, ale bude určitě vyšší) dochází k vyšší koncentraci škůdců na zbývajících polích, což situaci s ochranou paradoxně dále zhoršuje.

Pokud se výnosy kvůli biotickým a abiotickým stresům propadají, co zůstává hlavními pozitivními argumenty pro zachování řepky v osevním postupu?

Agronomické benefity řepky přesahují ekonomický rámec její produkce, což by si měli uvědomit i někteří manažeři podniků. Pokud řepka z osevního postupu zmizí, klesnou výnosy pšenice a dalších následných plodin. Řepka je jednou z mála plodin, která v půdě zanechává obrovské množství organické hmoty – na tři tuny semen připadá přes šest tun slámy plus bohatý kořenový systém. Naprosto unikátní jsou její biofumigační účinky; díky obsahu glukosinolátů, které se rozkládají na izothiokyanáty, dokáže půdu přirozeně dezinfikovat a ozdravovat, což luskoviny nebo okopaniny neumějí. Navíc je řepka v Evropě stále nedostatkovou komoditou, což zaručuje, že se vždy bez problémů prodá. Místo razantního omezování ploch by se tedy zemědělci měli spíše zaměřit na optimalizaci technologií jejího pěstování. Není tu v současnosti adekvátní plodina, která by řepku v takto velkém rozsahu pěstitelských ploch, v těchto ohledech dokázala nahradit.*