Rostoucí ceny vstupů nutí zemědělce hledat cesty, jak zefektivnit výživu rostlin a zároveň neohrozit výnos. Jak správně pracovat s dusíkem, omezit jeho ztráty, využít potenciál mimokořenové výživy a nepodcenit význam síry, bóru, vápníku či biostimulantů? O aktuálních přístupech k výživě rostlin jsme hovořili s Ing. Jindřichem Černým, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze.

Jaká hnojiva jsou v jarním období nejvíce aplikována a představují podstatné náklady na hnojení?

Jarní období je specifické tím, že rostliny začínají intenzivně růst a přijímat živiny. Na hnojiva se díváme z pohledu toho, zda v půdě určitou dobu vydrží, nebo zda je potřebujeme aplikovat právě v období intenzivního příjmu. Nejvíce rostliny v tuto dobu potřebují dusíku a tuto živinu je nutné intenzivně doplňovat. To je také jeden z důvodů, proč dusíkatá hnojiva tvoří největší náklady ve vstupech na hnojiva. Jelikož má dusík poměrně otevřený koloběh, může ale docházet k určitým ztrátám.

Jaká jsou v současné době největší rizika ztrát dusíku z půdy a jak jim mohou zemědělci v praxi účinně předcházet?

Tyto ztráty můžeme rozdělili do dvou složek. Jednou z nich je únik vyplavováním přes půdu. To znamená, kdy se dusík, zejména ve své nejmobilnější formě, tedy jako nitrát, dostává například do vodních zdrojů. To je rizikové nejen z pohledu zemědělců, ale pochopitelně i z pohledu životního prostředí. Druhou složkou ztrát je těkání. V této souvislosti jde především o amonnou formu.

Je tedy důležité, jakou formu hnojiva zemědělec používá ve vztahu k podmínkám prostředí, potřebám rostlin i průběhu počasí. Pokud lze předpokládat, že bude docházet k vyššímu vymývání dusíku, zejména na promyvnějších půdách, a zároveň se očekávají intenzivnější srážky, například v důsledku bouřkové činnosti, je potřeba omezit hnojení nitrátovou formou dusíku, nebo používat hnojiva s inhibitory přeměn dusíku na nitráty. V případě ztrát dusíku do atmosféry v podobě amoniaku je největší riziko u hnojiv, která obsahují močovinu, ať už se jedná o čistou močovinu, nebo o močovinu rozpuštěnou v hnojivech, jako je dusičnan amonný s močovinou (DAM) nebo síran amonný s močovinou (SAM). U těchto hnojiv je největší riziko zejména v suchém období. V tomto případě je meziproduktem přeměny močoviny amoniak, který se může snadno ztrácet.

Je také vhodné doplnit, že se tyto ztráty netýkají pouze minerálních hnojiv. Poměrně významný problém představují ztráty amonného dusíku také při aplikaci organických a statkových hnojiv.

Celý rozhovor naleznete v tématu týdne týdeníku Zemědělec (16/2026).*