Další díl z dvanáctidílné série pořadů s názvem Historie a současnost Evropské unie (EU) a společné zemědělské politiky (SZP) se věnuje současnosti a výhledům nové SZP. Do TV Zemědělec tentokrát přijala pozvání šéfredaktorka portálu Update EU Aneta Zachová. Pořad, který moderoval ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček, je možné si poslechnout také formou podcastu. Jeho podstatnou část přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

Tentokrát je tématem nová společná zemědělská politika Evropské unie po roce 2027, hledíme tedy do budoucnosti. Pravidla SZP se mají opět měnit. Proč a jak?

Pravidla se mění vždycky, když se mění takzvaný víceletý finanční rámec Evropské unie, což je dlouhodobý rozpočet. Samozřejmě, že EU, stejně jako třeba český stát, má rozpočty na jednotlivé roky, ale zároveň připravuje sedmiletky. Plánování rozpočtu pro všech 27 členských zemí a pro všechny priority, které jsou v Evropské unii, vyžaduje trošku větší výhled do budoucna, aby státy věděly, s jakými financemi mohou počítat na následující období. A víme, že zemědělská politika tvořila třetinu rozpočtu. To znamená, že vždycky, když se připravuje tento dlouhodobý rozpočet, je jeho součástí i balík peněz pro zemědělskou politiku. A tak se vždycky otevře možnost upravit i pravidla, podle kterých se tyto peníze distribuují členským státům a následně samotným zemědělcům.

Navíc v Evropské unii se v posledních dvou, čtyřech letech řeší témata, která se dosud neřešila. Najednou třeba EU musela investovat mnohem víc peněz do zdravotnictví. Kvůli pandemii covidu musela část finančních prostředků nečekaně alokovat na zdravotnictví, na nákup vakcín a podobně. Teď jsme zase vystaveni bezpečnostní hrozbě. Takže velká část evropského rozpočtu má směřovat na obranu, na posilování odolnosti členských států. Vznikají například nové programy, ze kterých se má financovat nákup vojenské techniky a podporovat Ukrajina. Kromě této velké obranné obálky do toho ještě vstupuje termín konkurenceschopnost. Takže když Evropská komise připravovala návrh nového víceletého finančního rámce, musela reflektovat tyto nové skutečnosti. A to vedlo k tomu, že i balík pro zemědělství musel doznat nějakých změn. Loni v červenci Evropská komise představila návrh jak nové SZP, tak celého velkého rozpočtu. A tím odstartovala dlouhou diskusi, ve které se nyní nacházíme a která potrvá až do konce příštího roku. Respektive doufejme, že aspoň nějaké základní obrysy se podaří dojednat letos a část příští rok tak, aby od roku 2028 mohl platit nový rozpočet a s ním i nová SZP.

Spolufinancováno z prostředků Evropské unie

Vyjádřené názory a stanoviska jsou však názory a stanovisky autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie. Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nenesou odpovědnost.

Jak tedy vypadá návrh Evropské komise pro zemědělskou politiku po roce 2027? V čem tkví změny?

Změny jsou poměrně veliké. Vždycky, když se připravuje nový rozpočet a reformy jednotlivých politik, netýká se to pouze zemědělství, ale nějaké změny probíhají třeba i v regionální politice a podobně. Tyto změny vyvolávají obrovské diskuse, protože nikdo je nemá příliš rád. Již o předchozím víceletém finan­čním rámci se hovořilo, že je to revoluční reforma, že půjde o velký zásah do fungování zemědělské politiky. To stejné se říká o tom, co má platit po roce 2027. Myslím si, že je to možná ještě revolučnější než předchozí návrh.

A Evropská komise navrhuje škrty. Podle propočtu Ministerstva zemědělství by to mohlo být až o 20 procent méně prostředků, protože když jde o rozpočet na období sedmi let, nikdo neví, jak má mezi sebou jednotlivé rozpočty porovnávat, jestli v nominálních hodnotách nebo očištěné o inflaci, která zasáhla celou Evropu. Škrt v zemědělské kapitole je ale skutečně někde mezi 20 a 30 procenty, takže je to velký zásah. Do toho se nám rozbíjí dosavadní struktura SZP. To znamená, že zemědělská politika má nějaké hlavní dva pilíře. První pilíř jsou přímé platby na plochu a druhý pilíř je Program rozvoje venkova, investiční dotace. Návrh nové SZP tuto dvoupilířovou strukturu rozbíjí a vzniká takzvaný národní regionální plán partnerství, který budou vytvářet členské státy. To znamená, zpracují si jakousi strategii, do níž by měly zahrnout, co chtějí realizovat v zemědělství a v regionální politice a kam chtějí investovat. To už si jednotlivé členské státy musí poskládat sami na základě doporučení a konzultací s Evropskou komisí. Ta potom tuto strategii schválí a bude dohlížet na to, jestli ji stát plní. Je to něco úplně jiného, než jsme byli dosud zvyklí, kdy zemědělství mělo svoji obálku. Bylo jasně dáno, jaký objem finančních prostředků směřuje například na přímé platby a na investiční dotace. Teď to bude mnohem zodpovědnější činnost, a to i pro Ministerstvo zemědělství, které by mělo mnohem lépe naplánovat, jak využije evropské prostředky, které dostane, v rámci daného plánu. Je to návaznost na strategické plány, které jsme viděli v předchozí politice. A zároveň můžeme vidět takové, řekněme lekce, které jsme dostali v návaznosti na pandemii covidu, kdy Evropská komise vytvářela nový balíček pro členské státy a chtěla, aby prováděly reformy. Když stát udělal nějakou reformu, dostal peníze. Tyto prvky se nám teď promítají v nových plánech, které mají platit po roce 2028.

Členským státům se to samozřejmě moc nelíbí. Jsou více spokojené, když dostanou svoji obálku a s tou si nějak podle pravidel hospodaří, než když by si ta pravidla částečně vytvářely a nesly za ně odpovědnost. Pak je ještě další problém, a to, že se některé země rozhodnou, že na zemědělství budou chtít dát víc peněz, že je to pro ně velká prio­rita. Na zemědělství tak ze své kapitoly dají mnohem více peněz než třeba na stavbu nemocnic, nebo silnic, protože už je třeba mají postavené. Jiné země se zase rozhodnou dát naopak více peněz na regionální politiku a na zemědělství jim tolik nezbyde. A vzhledem k tomu, že se nacházíme v Česku, kde zemědělství je sice významným sektorem ekonomiky, ale rozhodně není tím nejdůležitějším, hrozí právě tento scénář. Zemědělství může být tak trochu na okraji a místo toho se posílí třeba investice do regionů. V návrhu nové SZP se nám částečně promítají i protesty zemědělců z minulých let, které se týkaly hodně té nadměrné byrokracie. Evropská komise v návrhu zasahuje do podmínek dobré zemědělské praxe, DZES, a opět dává mnohem větší pravomoci členským státům, aby si samy designovaly podmínky, na jejichž základě budou vyplácet dotace. Dosud se to určovalo především na evropské úrovni. Česko si to přepsalo a lehce upravilo. Nyní by to mělo být ponecháno více na členských státech.

Jaké lze sledovat reakce?

Všichni ministři zemědělství ze všech členských států Evropské unie jsou nespokojeni s tímto návrhem a jezdí do Bruselu, kde o tom jednají. Ale řadě jiných ministrů z ostatních států, a věřím tomu, že se takoví najdou i v České republice, to vyhovuje, protože vidí šanci dostat víc prostředků z evropského rozpočtu pro svoji vlastní obálku. Takže teď návrh bude spouštět i velké diskuse uvnitř jednotlivých členských států, které budou odrážet to, jak moc je zemědělství v daném regionu silné. Prvně tedy uvidíme souboje uvnitř jednotlivých členských států, už je postupně vidíme, a pak samozřejmě budou evropské debaty. Třeba Evropský parlament s návrhem rovněž nesouhlasí, ať už se podíváme na to, co říká jeho zemědělský výbor, v jehož čele sedí Češka Veronika Vrecionová. Podle něj škrt je příliš velký na to, že zemědělství čelí ještě větším krizím než dříve. Že je narušená tradiční struktura, na kterou jsme byli zvyklí. Že sektor může být uvržen do chaosu, nejistoty. To vyvolává velké emoce. Samozřejmě i český ministr zemědělství je vůči tomuto návrhu velice kritický. Když si ale poslechneme, co říká premiér Andrej Babiš, tak tomu jde především o to, aby Česko dostalo co nejvíc peněz a samo si řešilo, kam dá konkrétní prostředky. Tato diskuse se vede o tom, kolik vůbec Česká republika jako celek má dostat na cokoli, na jakoukoli prioritu. Neslyšela jsem ho zatím komentovat vyloženě zemědělskou agendu. Možná je to proto, aby nevyvolal nějaké reakce na svůj ještě nevyjasněný střet zájmů. Reakce jsou skutečně více negativní a je možné, že zmíněný návrh se škrty a změnou struktury se bude výrazně upravovat. Když jsem slyšela našeho ministra zemědělství, tak diskuse mohou vést k tomu, že zemědělství bude mít přece jenom aspoň nějakou jasnou minimální částku, kterou bude muset dostat a napříč Evropskou unií bude platit nějaká jednotná sazba. Aby nehrozilo, že někteří zemědělci nebudou vůbec konkurenceschopní vůči jiným jenom kvůli tomu, že jiný stát byl schopný je více dotovat. Co se týká možných dotačních závodů mezi členskými státy, hodně se řeší, jak nastavit nějaké záruky, aby třeba Polsko nebo Francie nemohly směrovat do svého zemědělství obrovské sumy a tím nepohřbily všechny ostatní, kteří si to nemohou dovolit. Každý stát má samozřejmě jiné rozpočtové kapacity, které může na zemědělství i cokoliv jiného vynaložit. I to je velká diskuse, která se řeší v Bruselu. A pak je tam ještě jedno téma, které je pro Česko velice citlivé, a to je zastropování dotací. Současný návrh počítá se 100 000 eury za rok na farmu s tím, že se bude hledět na propojenost. Reakce na tento návrh jsou také poměrně kritické, přičemž zaznívá, že strop by se měl navýšit. Vzhledem k tomu, že vyjednávání ještě potrvá nějaký čas, tak je možné, že se tyto kritické komentáře propíšou do výsledné legislativy.

Tak uvidíme. Otázka je, abychom mohli zemědělské politice dál říkat společná. Já pamatuji, že takto hovořil už kdysi ministr zemědělství Josef Lux. Říkal, že se bojí toho, aby v rámci společné zemědělské politiky nešlo o souboj rozpočtů. Podle něj právě ta co nejpřesněji narýsovaná pravidla mohou umožnit, že nebudou jedny země dobývat zemědělství druhých států.

Jsme v trošku paradoxní situaci, protože na jednu stranu státy často volají po nějaké flexibilitě, ale zároveň na druhou stranu, když se pravidla rozvolní, vytváří to pak problémy. Nevědí, jestli vybalancování těchto dvou postupů je vůbec realistické.

Kdy by mělo být jasno, kdybychom mohli znát nějaké podmínky?

Ideální by bylo, kdybychom podmínky znali někdy v polovině příštího roku. Teď je úkolem dojednat výši rozpočtu, ať už celkového na sedm let pro celou Evropskou unii, tak i obálek pro jednotlivé sektory. Návrh jednotlivých obálek pro obranu, zemědělství, zahraniční politiku, jsme mohli vidět až letos na jaře. Teď ho mají na stole právě premiéři, prezidenti členských států, zkrátka hlavy jednotlivých zemí, které budou vyjednávat o tom, jak peníze rozdělit mezi obálky a pak se začnou řešit detaily jednotlivých jakoby obálek, ať už té zemědělské plus regionální, obranné, či obálky zaměřené spíše na konkurenceschopnost, což je Evropský fond pro konkurenceschopnost. Předpokládám, že to potrvá několik měsíců. Myslím si, že v polovině příštího roku by se to mohlo rozhodnout. Do toho samozřejmě mohou vstoupit volby. Žádný z politiků napříč Evropou nechce být v kampani kritizován za to, že nevyjednal dostatek peněz pro zemědělství, průmysl a podobně. Samozřejmě, že zraky se upínají především k Francii, protože je jedním z leaderů evropské integrace a má volby příští rok. Hrozí, že tam dojde k velké změně. Cítím tedy velkou snahu i ze strany evropských institucí všechno vyjednat právě ještě před francouzskými volbami, aby do toho Francie potom už nemohla zasahovat, aby to bylo dané a nemohlo to ohrozit ostatní členské státy. Zároveň pokud má politika začít platit od roku 2028, potřebují státy alespoň půlrok na to, aby se mohly detailně připravit, aby už jasně věděly, jaká budou pravidla, a nedocházelo tam třeba k výpadkům v dotacích a podobně. Pokud by se to nepodařilo dojednat do poloviny příštího roku, pak by bylo nasnadě předem ohlásit, že bude nějaké přechodné období. Třeba, že v roce 2028 se budou aplikovat stará pravidla z roku 2027, aby vše bylo jasné. Nebo se to prostě jenom protáhne a řekne se, že je potřeba ještě více měsíců na vyjednávání a nová pravidla budou platit až od roku 2029.

Přechodné období samozřejmě hrozí. Měli jsem ho, když nabíhala současná společná zemědělská politika. Nevedlo to k žádným problémům. Řeklo se, od kdy do kdy bude trvat ,a všichni věděli, kdy začnou platit nová pravidla. Nedivila bych se, kdyby se něco podobného stalo i v příštím roce. Takže třeba se těch nových pravidel dočkáme až v roce 2029.*

Zuzana Fialová