Skladování rostlinných komodit představuje dynamický souboj s biologickými riziky, v němž i drobná pochybení v prevenci mohou vyústit v nevratné znehodnocení úrody. Hmyz a roztoči se v obilní mase vyvíjejí skrytě, přičemž jejich aktivita přímo ohrožuje technologickou kvalitu i zdravotní nezávadnost potravin. Úspěšná strategie ochrany dnes musí čelit nejen narůstající rezistenci škůdců, ale i legislativním omezením tradičních přípravků v rámci evropských strategií.

Ochrana zásob v měnícím se klimatu

V éře klimatických změn a omezování účinných látek čelí pěstitelé i skladovatelé novým výzvám – od prodlužující se sezóny, která ovlivňuje počet generací hmyzu, až po hledání náhrad za tradiční přípravky. Proč boj se skladištními škůdci vyžaduje komplexní přístup a jaké jsou moderní možnosti biologické či fyzikální ochrany v praxi? O tom, jak se mění spektrum rizik vlivem oteplování, proč je důkladná sanitace klíčem k úspěchu a jaké jsou limity moderních technologií, jsme hovořili s předním odborníkem na tuto problematiku Ing. Radkem Aulickým, Ph.D., z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., v Praze-Ruzyni.

Jak se mění spektrum skladištních škůdců v České republice v důsledku oteplování?

Vliv klimatických změn pociťujeme především v podobě prodlužování sezóny, po kterou se škůdci mohou aktivně vyvíjet. Skladištní škůdci jsou většinou kosmopolitní, takže oteplování neznamená nutně příchod zcela nových druhů, ale spíše schopnost těch stávajících vytvořit v průběhu roku více generací, což vede k jejich vyšší početnosti a následně k větším škodám. Významným fenoménem je však schopnost přezimování u druhů, které dříve v našich podmínkách zimu nepřežily.

Existují konkrétní invazivní druhy hmyzu, na které by si měli dát zemědělci v nejbližších letech pozor?

Nejde o nové invazní druhy, ale o druhy dobře známé, kterým teplejší podmínky vyhovují, jako je makadlovka obilná či pilous kukuřičný. Významným příkladem adaptace je korovník obilný, který se v 90. letech vyskytoval jen ojediněle v dovozech a u nás nepřezimoval. Dnes jsou již tyto populace schopné v našich podmínkách díky vyšším zimním teplotám úspěšně zimovat a etablovat se v našich skladech. Podobný vývoj očekáváme i u dalších teplomilných druhů, které se k nám dostávají s importem komodit.

Jaký dopad má strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork) na možnosti dezinsekce a deratizace skladů?

Snižování počtu účinných látek, obecně pesticidů, má neblahý dopad na systémy ochrany. Je nutné rozlišovat mezi dezinsekcí (proti hmyzu a roztočům), která probíhá přímo v komoditě a nese riziko reziduí ovlivňujících bezpečnost potravin, a deratizací. U hlodavců je situace odlišná, protože rodenticidy se aplikují mimo komoditu. Přesto existuje riziko kontaminace, při níž hlodavci mohou účinné látky (antikoagulanty) zanášet do skladované komodity svým trusem poté, co projdou jejich zažívacím traktem, což rovněž ohrožuje bezpečnost potravinového řetězce.

Pokud dojde k dalšímu omezování fumigantů, jako je fosforovodík, máme připraveny adekvátní náhrady pro udržení standardů kvality obilovin?

To je velmi složitá otázka, protože fosforovodík je celosvětově rozšířený. V současné době přímé a adekvátní náhrady za fosforovodík nemáme, což je velký problém, zejména s ohledem na narůstající rezistenci škůdců vůči této látce. Alternativou mohou být řízené atmosféry s využitím dusíku, oxidu uhličitého nebo vakua, ale tyto metody vyžadují finančně náročné technologické úpravy skladů, na které čeští zemědělci zatím nejsou připraveni. Další cestou jsou esenciální extrakty z rostlin, například rozmarýnový olej, který v našem výzkumu prokázal schopnost škůdce rychle usmrtit, ale aplikace je stále ve fázi rozvoje.

Můžete přiblížit využití „přirozených nepřátel“, například dravých roztočů nebo vosiček?

Biologická ochrana v našich skladech probíhá přirozeně, ale insekticidy často tyto predátory, jako je roztoč rodu Cheyletus, vyhubí dříve než samotné škůdce. Využití dravého roztoče Cheyletus eruditus u nás průkopnicky rozvíjela akaroložka RNDr. Eva Žďárková, CSc., již v 70. letech. Umělá implementace parazitoidů je možná a v potravinářských provozech se již rozvíjí, ale její úspěch je striktně podmíněn velmi kvalitní sanitací. Klíčové je začít s biologickou ochranou při velmi nízkých hustotách škůdců. Pokud je populace škůdců již přemnožená, přirození nepřátelé ji nedokážou efektivně zregulovat.

Jakou roli hraje při ochraně zrna teplota a vlhkost? Dokáže aktivní ventilace nahradit chemii?

Teplota a vlhkost jsou klíčové – při optimálních podmínkách se ze 100 vajíček vylíhne třeba 90 jedinců, zatímco v nepříznivých jen zlomek. Pokud snížíme teplotu pod 10 °C, vývoj škůdců se výrazně zpomalí nebo zastaví. Problémem je, že kvůli oteplování je dnes velmi obtížné dosáhnout těchto nízkých teplot aktivním větráním už v říjnu, jak tomu bylo dříve. Často se to daří až v listopadu nebo v prosinci. Přesto je větrání nezbytné pro odstranění vlhkosti a zamezení zapařování zrna.

O sekundárních škodách, jako je kontaminace alergeny nebo plísněmi, se mluví méně. Jak vážné je toto riziko?

Je to zásadní problém, protože škůdci kontaminují obilí svými těly, svlečkami a exkrementy. Některé druhy, jako potemníci, vylučují toxické a silně páchnoucí látky jako obranu proti predátorům. Navíc se mnozí škůdci vyvíjejí uvnitř obilek, kde po usmrcení zůstávají a jsou následně semleti přímo do mouky. Výzkumy potvrzují, že části hmyzích těl se tak stávají nedílnou součástí potravin, což má dopad na jejich kvalitu i alergenní potenciál.

Které chyby při naskladňování nové úrody považujete za nejkritičtější?

Jednoznačně zanedbanou sanitaci. Příprava skladu bývá v praxi podceňována. Pokud farmář pouze zamete podlahu a hned naskladňuje, je to zbytečná operace. Škůdci přežívají v reziduích staré úrody, a jakmile se naskladní nové zrno, okamžitě ho napadají. S očistou a mechanickým odstraněním zbytků je nutné začít hned po vyskladnění staré úrody, aby dezinsekční zásahy měly čas účinkovat.

Jak zajistit čistotu dopravních cest a techniky, aby se zamezilo křížové kontaminaci?

Je to složitý problém, protože dopravní cesty jsou v areálech často složité. Základem je mechanické čištění, rozebrání dostupných částí a odsátí zbytků zrna. Tam, kde je to technicky možné a kde lze zajistit plynotěsnost, je vhodné provést ošetření reziduálními insekticidy nebo fumigaci.

Jak moc výskyt škůdců ovlivňuje exportní potenciál české pšenice, zejména do zemí s nulovou tolerancí?

Dopady jsou obrovské. Nulová tolerance na živý i mrtvý hmyz je dnes standardem nejen mimo EU, ale i v rámci Unie. Pokud se v naloženém vlaku v cílové destinaci, například v Německu, najde škůdce, náklady na ošetření nebo vrácení zboží mohou dosáhnout až milionu korun na jeden vlak. Vždy je levnější investovat do monitoringu a prevence na začátku než řešit reklamace u exportu.

Jaký potenciál vidíte v automatizaci, elektronických lapačích a využití umělé inteligence ve skladech a silech?

Existují systémy na bázi zvuku, které dokážou detekovat lezení či žír škůdců uvnitř obilní masy a včas varovat farmáře. Identifikace druhů pomocí AI je však složitá, protože mnozí škůdci jsou si vizuálně velmi podobní. Pro farmáře je ale v tuto chvíli nejdůležitější vůbec nějaký systém monitoringu nastavit, aby věděli, zda tam škůdce mají, či nikoliv, bez ohledu na přesné určení druhu.

Směřuje obor k „chytrým skladům“, které by samy spustily opatření bez zásahu člověka?

To je vize budoucnosti, která by však vyžadovala kompletní přestavbu skladovací infrastruktury. V moderních silech si lze představit automatizaci větrání či přepouštění obilí, ale v České republice skladujeme přes 11 milionů kubíků hmoty v extrémně různorodých objektech, od moderních sil až po staré podlahové sklady. U těch starších je plná automatizace zatím hudbou velmi vzdálené budoucnosti.

Celý rozhovor naleznete v Tématu týdne v týdeníku Zemědělec č. 32/2026.