Ozimá řepka zůstává klíčovou plodinou, přestože pěstitelé čelí rostoucím agrotechnickým výzvám. Základem úspěchu je precizní výběr odrůd na základě výsledků zkoušek ÚKZÚZ a systému SDO. Víceleté hodnocení 2023–2025 potvrzuje stabilitu výnosů i vliv intenzivních technologií. Nabídku rozšiřuje devět nově registrovaných hybridů a linií s vynikajícími parametry. Aktuální komplikací je omezená ochrana proti rezistentním škůdcům po zákazu účinných látek. Inovativní metodiky testování tank-mixů a moderní šlechtění představují nezbytný pokrok. Téma týdne shrnuje aktuální poznatky o registraci, ochraně i genetickém potenciálu řepky.

Co musí splňovat nová odrůda řepky?

Ozimá řepka patří stále k nejdůležitějším plodinám našich osevních postupů, zároveň ale jde o plodinu, u které pěstitelé v posledních letech řeší celou řadu otázek i problémů. Pozvání do studia přijal Ing. Petr Zehnálek z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který se dlouhodobě věnuje zkoušení olejnin, zejména řepky. V podcastu TV Zemědělec jsme se zaměřili na registraci a doporučování odrůd, ale také na to, co pěstitele řepky aktuálně nejvíce tíží.

1. Jaké jsou klíčové podmínky, které musí nová odrůda řepky splnit, aby mohla být registrována a uvedena na trh?

Pro uvedení na trh či do oběhu musí každá odrůda řepky projít registračním procesem, který se skládá ze dvou základních částí. Prvním typem je posuzování morfologických a kvalitativních znaků, které standardně trvá dva roky. Odlišnost znamená, že se nová odrůda musí zřetelně lišit alespoň v jednom znaku od všech odrůd známých a registrovaných v rámci celé Evropské unie. Uniformita neboli vyrovnanost vyžaduje, aby byla odrůda dostatečně jednotná v projevu sledovaných znaků. U řepky se zaměřujeme například na korunní plátky, děložní lístky, listy nebo specifický obsah kyseliny erukové. Dalším znakem je stálost, kterágarantuje, že se projev těchto znaků nemění ani po opakovaném množení, což zajišťuje genetickou stabilitu odrůdy.

2. Kromě morfologických znaků se u řepky hodnotí i její užitná hodnota. Co všechno se v rámci těchto obvykle tříletých zkoušek sleduje a jaký konkrétní přínos musí odrůda vykázat, aby v testech uspěla?

Zkoušení užitné hodnoty trvá obvykle tři roky, i když při výjimečných výsledcích lze proces zkrátit na roky dva. Sledujeme komplexní agronomické vlastnosti, jako jsou výnosová výkonnost, odolnost proti poléhání, délka rostlin, odolnost vůči chorobám a odolnost vyzimování. Protože je řepka technickou plodinou, klademe velký důraz na kvalitativní parametry: obsah oleje, obsah bílkovin (klíčový pro řepkové pokrutiny v krmivářství) a obsah glukosinolátů, tedy antinutričních látek limitujících využití ve výživě zvířat. Sledujeme také specifické složení mastných kyselin, které je velmi vhodné pro lidskou výživu. Aby odrůda uspěla, musí její souhrn vlastností představovat zřejmý přínos. U vynikajících parametrů v jedné oblasti však lze akceptovat i mírně slabší výsledky v oblasti jiné.

3. Proces hodnocení nekončí registrací. Mohl byste vysvětlit, jak funguje systém Seznamu doporučených odrůd (SDO) a v čem jsou pro zemědělce cenné výsledky z pokusů s vyšší intenzitou agrotechniky?

Po registraci může zástupce odrůdy požádat o její zařazení do pokusů pro Seznam doporučených odrůd. Zde pokračujeme podle stejných metodik, ale pokusy doplňujeme o variantu s vyšší intenzitou agrotechniky ve třech opakováních. Tato varianta zahrnuje vyšší vstupy, konkrétně vyšší hnojení dusíkem a intenzivnější zapojení fungicidů a morforegulátorů. Pro pěstitele je to velmi cenné, protože tyto podmínky lépe simulují reálnou agrotechniku moderních podniků a umožňují jim posoudit, zda je odrůda vhodná právě pro jejich specifickou technologii pěstování. Odrůdy jsou tak souběžně zkoušeny v základní i ve vyšší intenzitě.

4. V souvislosti s přesností výsledků zmiňujete zásadu, že pokus jeden rok na jedné lokalitě nemá žádnou vypovídací hodnotu. Proč je pro objektivní doporučení odrůdy nezbytný systém 18 lokalit a víceleté sledování?

Tato zásada se dá shrnout sloganem: „Jeden rok – žádný rok, jedno místo – žádné místo“. Aktuální stav odrůdy je vždy výslednicí interakce jejího genetického základu a prostředí v daném roce. Proto zkoušíme řepku v základní intenzitě na 18 lokalitách po celé České republice. Na osmi z nich jsou pokusy doplněny o vyšší intenzitu, což dává dohromady až šest opakování na lokalitě. I když jsou některé lokality občas vyloučeny, například kvůli špatnému vzejití nebo i vyzimování (extrémní bylo v rocev roce 2003), pouze víceleté zpracování poskytuje dostatečně robustní a přesná data pro zodpovědné rozhodování pěstitele.

5. Pěstitele řepky aktuálně velmi trápí ochrana proti škůdcům, zejména po zákazu některých mořidel. Jaké jsou důsledky tohoto omezení pro podzimní i jarní vegetaci a jakou roli zde hraje rezistence škůdců?

Zákaz neonikotinoidních mořidel vytvořil kritickou situaci, protože nové náhrady již nemají takovou účinnost. Na podzim musí pěstitelé proti dřepčíkům zasahovat třeba i třikrát opakovanými aplikacemi, zatímco dříve stačilo namoření. Na jaře pak čelíme přímo kardinálnímu problému s blýskáčkem řepkovým, jehož rezistentní populace dokážou slabší porosty decimovat tak, že poupata sprchávají a rostliny ani nerozkvetou. Rezistence je především metabolického typu, kdy enzymatický systém hmyzu (cytochrom P450) odbourá insekticid dříve, než ho zahubí. Situaci zhoršil zákaz účinné látky chlorpyrifos (přípravek Nurelle D), která dříve blýskáčky bezpečně likvidovala. U dřepčíka olejkového navíc hrozí riziko kdr mutace (necitlivost cílového místa), což by ochranu běžnými přípravky učinilo téměř nemožnou.

6. V Evropě panuje k moderním metodám šlechtění, jako je CRISPR, značný odpor. V čem vidíte největší rizika toho, že EU v této oblasti „ujíždí vlak“ ve srovnání se světem, například s USA nebo Čínou?

Současná situace je podle mého osobního názoru neutěšená. Zatímco v USA a Číně proudí do těchto technologií obrovské prostředky, v EU jsou soukromé investice prakticky vyloučeny, protože nelze investovat do něčeho, co není uplatnitelné na trhu. Největším rizikem je, že v Evropě přestává vyrůstat nová generace specialistů, kteří by s genomickými technologiemi uměli pracovat.

Pro srovnání – v Číně jsou využívány geneticky modifikované odrůdy řepky s červenými, fialovými či růžovými květy k rozvoji květinové turistiky, přičemž pole osetá barevnými ornamenty a obrazy přinášejí regionům ekonomický profit. Hlavní význam tohoto postupu však spočívá ve strategické výchově nové generace specialistů, kteří si na těchto vizuálně atraktivních modifikacích osvojují rutinní práci s moderními technologiemi typu CRISPR. Zatímco Čína si tak buduje technologický náskok, v Evropě kvůli striktní legislativě a iracionálnímu odporu ke GMO se tato odborná základna dostatečně nerozvíjí, což vede k riziku, že EU v globální konkurenci „ujede vlak“. I když se v EU začíná blýskat na lepší časy, dohnání světového náskoku bude běh na dlouhou trať.

7. Často se mluví o „principu předběžné opatrnosti“ u geneticky modifikovaných organismů. Proč je tento přístup v EU tak striktní, i když zkušenosti ze světa ukazují, že GM plodiny mohou být pro výživu dokonce bezpečnější?

Striktní uplatňování tohoto principu v Evropě vnímám jako projev určitého iracionálního přístupu, který se ve svém dogmatismu blíží spíše náboženským zásadám, jako jsou pravidla košer nebo halal. Problém spočívá v tom, že v EU řešíme primárně „cestu“, tedy metodu šlechtění, a nikoliv samotný výsledek a bezpečnost finálního produktu. Paušální označování geneticky modifikovaných plodin za něco, co je „od ďábla“, je vědecky neopodstatněné, neboť desítky let pěstování GM sóji či kukuřice ve světě nepřinesly žádné důkazy o jejich škodlivosti.

Naopak, zkušenosti ukazují, že tyto technologie mohou přinášet přímé zdravotní benefity. Příkladem je BT kukuřice se zabudovaným genem z Bacillus thuringiensis, která je odolná vůči zavíječi kukuřičnému. Protože hmyz palice nevyžírá a nezanáší do nich zárodky plísní, vykazuje toto zrno prokazatelně nižší obsah nebezpečných mykotoxinů, což je bezpečnější jak pro lidskou výživu, tak pro zvířata. Dokladem nízké odbornosti v celoevropské debatě jsou pak i absurdní požadavky na speciální označování cukru vyrobeného z geneticky modifikované řepy; molekula sacharózy je totiž chemicky naprosto identická, ať už pochází z jakékoliv rostliny.

8. Ve svých odborných aktivitách se věnujete i novým postupům hodnocení a metodikám. Domníváte se, že metodiky, které na letošní Agrishow získaly cenu Úrody, by mohly být reálným přínosem pro zemědělskou praxi a pomoci pěstitelům k lepším výsledkům?

Jednoznačně ano. Metodiky Ing. Marka Seidenglanze, Ph.D., z Agritecu, oceněné časopisem Úroda, umožňují agronomům přímo na farmě rychle a levně otestovat účinnost konkrétních tank-mixů. Cesta k obnovení účinnosti pyretroidů spočívá v aplikaci látek, jako jsou DMI fungicidy nebo látka piperonyl butoxid (PBO), které dokáží zahltit enzymatický odbourávací systém hmyzu. Pokud pěstitelé tyto postupy využijí k otestování „nepřátel svých výdělků“, mohou efektivně optimalizovat ochranu, zamezit zbytečným výdajům za neúčinné postřiky a snížit ztráty na výnosech.