
V posledních letech se mezi zemědělci stále častěji diskutuje o tom, jak efektivně hospodařit s organickou hmotou a současně zajistit dostatečnou výživu pěstovaných plodin. Důvodů je hned několik: vedle rostoucích cen minerálních hnojiv se projevuje dlouhodobý pokles stavů hospodářských zvířat a dopady klimatické změny, jako jsou sucha či extrémní teploty. Všechny tyto faktory zvyšují význam opatření zaměřených na zlepšování půdní úrodnosti.
Jednou z cest k udržitelnému hospodaření je využívání materiálů cirkulární ekonomiky, zejména digestátu z bioplynových stanic a kompostu. Ačkoliv oba materiály doplňují organickou hmotu, jejich vlastnosti a vliv na půdu se zásadně liší.
Jak uvádějí autoří článku v srpnovém vydání časopisu Úroda Ing. Jakub Prudil¹, ², Ing. Lucie Šedová¹, Ing. Barbora Badalíková¹, ¹Zemědělský výzkum, spol. s r. o., Troubsko, ²Mendelova univerzita v Brně, digestát vzniká anaerobní fermentací a funguje především jako rychlý zdroj rostlinám přístupných živin, zejména amoniakálního dusíku, čímž se svým účinkem blíží minerálním hnojivům. Naopak kompost, produkt aerobního rozkladu, obsahuje stabilnější organický uhlík a humusové látky. Zatímco digestát je zdrojem živin s efektem patrným již v prvním roce, hlavní význam kompostu spočívá v dlouhodobém budování půdní úrodnosti a zlepšování fyzikálních vlastností půdy.
Půdní organická hmota je klíčovým zdrojem energie pro mikroorganismy, které zajišťují koloběh živin a tvorbu půdní struktury. Půda s dostatkem organiky lépe hospodaří s vodou a je odolnější vůči degradaci. Ve střední Evropě je však patrný trend poklesu obsahu organické hmoty vlivem intenzivního hospodaření, čemuž může aplikace digestátu a kompostu částečně zamezit.
Podzim je ideálním obdobím pro aplikaci pevných organických hnojiv. Pevná frakce digestátu a kompost mají dostatek času na začlenění do půdy a aktivaci mikroorganismů během zimy. V praxi se často osvědčuje kombinace: podzimní aplikace pevných materiálů pro zlepšení struktury a jarní aplikace tekutého digestátu pro rychlý start plodin.
Výzkum v rámci projektu MZe RO-1726 potvrdil rozdílné přínosy obou materiálů.
U digestátu je kritické včasné zapravení do půdy, aby se předešlo ztrátám dusíku únikem amoniaku. U obou materiálů je nutné dbát na hmotnost techniky, aby nedošlo k nežádoucímu utužení půdy. U kompostu je pak nezbytné hlídat jeho vyzrálost, protože nezralý materiál může obsahovat látky potlačující klíčení rostlin.
Zkušenosti ukazují, že nejlepších výsledků dosahuje kombinace obou přístupů v rámci regenerativního hospodaření. Propojení nutričního efektu digestátu s půdotvorným působením kompostu, doplněné o pěstování meziplodin, je perspektivní cestou k udržení úrodnosti i v podmínkách měnícího se klimatu.*
Úvodní foto: Aplikace digestátu pomocí hadicového aplikátoru Foto Jakub Prudil


Penetrometrické měření půdního utužení Foto Jakub Prudil
Hodnocení půdní struktury po aplikaci digestátu Foto Jakub Prudil