Druhá část semináře Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku představila špičkový výzkum propojující laboratorní metody s praktickou péčí o krajinu. Odborníci se věnovali molekulárnímu šlechtění, využití původních rostlin v urbanizovaném prostředí, rizikům zaplevelení u meziplodin a ekonomickým modelům uhlíkového zemědělství.

Ing. Oldřich Trněný, Ph.D. (VÚP Troubsko) Moderní genetické metody jsou technologickým pokračováním domestikace, které dnes umožňují přesně číst a analyzovat DNA. V praxi se využívají molekulární markery pro kontrolu čistoty osiva a metoda qPCR pro včasnou detekci patogenů (viry, bakterie, houby). Revoluční novinkou jsou RNAi postřiky, které fungují jako selektivní genetické vypínače cílící na specifické škůdce, jako je mandelinka bramborová, aniž by zasáhly jiné organismy. Blížící se legislativní změny v EU ohledně nových šlechtitelských metod (NBT) mají šlechtitelům umožnit cílené úpravy genomu pro vývoj odolnějších odrůd.

Estetika krajiny

Mgr. Tomáš Vymyslický, Ph.D. (VÚP Troubsko) Projekt PannFlora se zaměřuje na využití původních panonských trávníků v městské zeleni, která v centrech měst funguje jako ochrana před tepelnými ostrovy. Funkční zelený kryt dokáže snížit teplotu povrchu o 20 i více stupňů Celsia oproti betonu. Pro udržitelnost je klíčové používat regionální osivo. Zajímavým nástrojem jsou tzv. ekosystémoví inženýři – poloparazitické rostliny (např. kokrhel), které přirozeně potlačují dominantní trávy a zvyšují biodiverzitu bez mechanických zásahů.

Rizika tvorby semen u meziplodin

Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D. (VÚP Troubsko) Nekontrolovaný vývoj meziplodin může vést k jejich vysemenění a následnému zaplevelení tržních kultur. Výzkum potvrdil, že nejkritičtější je pohanka, u které se semena tvoří již po 53 dnech od srpnového výsevu, a řeřicha, jež produkuje enormní množství semen. Pěstitelé by měli porosty meziplodin (zejména pohanku, řeřichu a hořčici) včas ukončit dříve, než dojde k vytvoření životaschopných semen, čímž předejdou nákladům na budoucí herbicidní ochranu.

Nové ekonomické modely

Mgr. Štěpán Krejčí (VÚP Troubsko) Uhlíkové zemědělství (carbon farming) se zaměřuje na ukládání atmosférického uhlíku do půdy ve formě humusu, což zásadně zlepšuje její strukturu a schopnost zadržovat vodu. Za nejúčinnější metodu zamezení uvolňování uhlíku je považována minimalizace orby (no-till) v kombinaci s organickým hnojením a pěstováním meziplodin. Ačkoliv se plné ekonomické přínosy a stabilizace výnosů projevují v horizontu pěti až deseti let, projekt Carbon Farming CE již nyní nabízí zemědělcům odborné poradenství a možnost zapojení do polních experimentů.*

Celý článek si můžete přečíst v týdeníku Zemědělec č. 13 na str. 30.