Američtí chovatelé bijí na poplach poté, co bylo u čtyřměsíčního telete na jihu státu Texas, jen 50 kilometrů od hranice s Mexikem, prokázáno napadení larvami mouchy bzučivky druhu Cochliomyia hominivorax. Následně byly larvy zjištěny i u dalších kusů skotu a u psa. Bzučivka klade vajíčka na sliznice nebo do otevřených ran. Ty nemusí být nijak velké. Mouše stačí ranka po přisátí klíštěte.

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.

VÚŽV, v. v. i. Praha; ČZU v Praze

Z vajíček se vylíhnou larvy, které se zavrtají hlouběji do tkáně a tou se pak živí. Na rozdíl od larev bzučivek, které se používají v medicíně k čištění infikovaných ran, nekonzumují larvy Cochliomyia hominivorax odumřelou tkáň, ale požírají živé, zdravé tkáně. Napadené zvíře trpí, chřadne a jeho kůže a maso jsou znehodnoceny. Při masivnějším napadení můžou larvy v konečném důsledku svou oběť i zabít. Bzučivky napadají převážně velká hospodářská zvířata, larvy se však mohou vyskytnout i v ranách menších domácích zvířat (psů a koček) a výjimkou není ani průnik do ran u lidí. V poslední době zaznamenali v Mexiku kolem 500 případů napadení člověka larvami bzučivky.

Na jihu Spojených států se bzučivka Cochliomyia hominivorax dříve vyskytovala pravidelně v širokém pásu sahajícím od Floridy na východě po Kalifornii na západě. Akcí, která byla spuštěna už v 50. letech minulého století, se ji však podařilo eliminovat. Vědci využili strategie, jež se osvědčila u přenašečů chorob, jako je africká „spavá nemoc“ vyvolaná cizopasným prvokem trypanosomou druhu Trypanosoma brucei, nebo i u rostlinných škůdců, jako je vrtule velkohlavá páchající těžké škody na dvou stovkách druhů ovoce a zeleniny. Metoda eliminace spočívá ve vypuštění velkého počtu jedinců sterilizovaných radioaktivním zářením. Vypuštění neplodní samci se spáří s volně žijícími samicemi, ale z tohoto spojení nevzejde žádné potomstvo. Vypuštěné neplodné samice sice soupeří s původními plodnými samičkami o samce, ale jejich přínos k eliminaci škůdce je mizivý. Počty hmyzích škůdců či přenašečů chorob klesají především díky působení neplodných samců. Tímto postupem lze v dané oblasti dosáhnout úplného vyhubení nebezpečného hmyzu.

Stavu, kdy mohly být chovy prohlášeny za prosté nákazy larvami bzučivky, dosáhly Spojené státy už v roce 1966. Vyhráno však nebylo. V roce 1972 došlo k opětovnému rozšíření nákazy na mnoho kusů dobytka na jihu Spojených států. Rázem bylo jasné, že vzhledem k přezimování bzučivek z jihu na území jižněji položeného Mexika i s ohledem na pohyb nakažených mexických stád v blízkosti americko-mexické hranice, nelze ochranu chovů v USA zajistit bez spolupráce s Mexikem. Spojené státy nejprve dodávaly do Mexika ozářené sterilní bzučivky a následně tam zajistily jejich produkci v provozu otevřeném od roku 1976. Nákazu se podařilo vytlačit Mexika v roce 1993 a ofenziva postupovala směrem na jih. Nákazy se postupně zbavily státy Střední Ameriky – Belize v roce 1992, Salvador v roce 1994, Honduras v roce 1996, Nikaragua v roce 1999 a Kostarika o rok později. Provoz vybudovaný v Panamě měl vypouštěním sterilních bzučivek vytvářet bariéru, která by nedovolila průnik mouchy z Jižní Ameriky do severněji ležících oblastí. Jako součást této bariéry měla sloužit i pralesní oblast Darienu na pomezí Panamy a Kolumbie, kde se skot ve velkém nechová.

Opětné šíření

S tím, jak bzučivka ustupovala a přestávala být pro chovatele prioritou, klesala i podpora programu na její eliminaci. Tak se stalo, že se bzučivka Cochliomyia hominivorax začala znovu šířit na sever a dnes je zpátky ve Spojených státech. Po zprávách o návratu mouchy na území Mexika začaly USA urychleně budovat nový provoz pro masovou produkci sterilních bzučivek v Texasu. Ten však k řešení současné krize nepřispěje, protože bude v chodu až koncem roku 2027. Jediný funkční provoz v Panamě má omezenou kapacitu. Produkuje týdně kolem 100 milionů sterilních bzučivek, ale na ochranu chovů na jihu USA by bylo zapotřebí aspoň pětkrát větší množství.

Přichází NovoFly

V současnosti se už v Panamě zkouší nový způsob eliminace bzučivky. Původní systém bývá označován jako vypouštění sterilních samců, ale ve skutečnosti jsou produkováni a vypouštěni sterilní jedinci obou pohlaví....

Celý článek prof. Jaroslava Petra najdete v Našem chovu 10/2026, který právě vychází.*