Lilek černý je v teplejších oblastech našeho státu považován za nebezpečný plevel širokořádkových plodin. Zároveň je významným hostitelem škodlivých organismů lilkovitých rostlin. Ochrana pěstovaných plodin před tímto plevelem spočívá ve správném využití komplexu preventivních a přímých opatření.

Jedná se o jednoletou, pozdní jarní, bohatě větvenou bylinu, s přímou, oblou nebo tupě hranatou lodyhou, která dorůstá výšky 30 až 50 cm. Kořen lilku černého je jednoduchý, kůlový s četnými postranními kořeny. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, tmavě zelené, s čepelí kopinatou až široce vejčitou, zašpičatělou, celokrajnou nebo až výrazně laločnatou (var. atriplicifolium), na bázi klínovitou a sbíhající mírně na řapík.

Možnosti ochrany

Ochrana pěstovaných plodin proti šíření lilku černého spočívá v nezávadných statkových hnojivech, zvláště v kompostech a též v zahradních zeminách; dále v pravidelném střídání plodin, zejména v zařazování plodin, kde se lilek černý spolu s dalšími plevelnými druhy čeledi lilkovité nemůže uplatnit, tj. v obilninách a pícninách. Významnou úlohu mají zapojené porosty, pečlivě ošetřované během vegetace, které znemožní dozrání a vysemenění plevele. Velmi dobře se uplatňují meziplodiny, které neumožní vzejití lilku černého. Herbicidní skladba v širokořádkových plodinách je proti lilku černému poměrně účinná, ale vzhledem k rozvleklé vzcházivosti z bohaté zásoby dormantních semen rostliny tvoří tento druh podstatnou součást pozdního zaplevelení ke konci léta.

Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno

Foto Harald Hubich

Celý článek naleznete v časopisu Farmář č. 2/2025.

Úvodní foto: Rostlina lilku černého s květy i plody