Jubilejní 10. pícninářský den na Vysočině, který se uskutečnil v Novém Městě na Moravě, ukázal, že hospodaření na travních porostech dnes stojí především před dvěma úkoly – udržet kvalitu píce a lépe se vyrovnat se suchem. Akci, kterou organizovala Mendelova univerzita v Brně ve spolupráci s DLF Seeds, s. r. o., zahájil Vladimír Molva, předseda Zemědělského družstva Nové Město na Moravě, který představil hostitelský podnik a popsal letošní jarní dramatický vývoj počasí na Vysočině.

Prof. Martin Komainda z Univerzity v Kielu, který dříve působil v Göttingenu, přednesl odbornou přednášku „Příklady extenzivního a intenzivního obhospodařování travních porostů pro zlepšení produkce a kvality píce“, tlumočenou a odborně komentovanou doc. Stanislavem Hejdukem, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně.

Dr. Komainda se zaměřil na srovnání systémů produkce mléka v Německu, Česku a Irsku, přičemž zdůraznil, že Česká republika vyniká velmi vysokou užitkovostí nad 10 000 litrů na dojnici při vysoké koncentraci zvířat na podnik (průměrně 250–314 krav na podnik), což klade vysoké nároky na logistiku píce a současně vede ke zkrmování vysokého množství jadrných krmiv a minimálnímu počtu pasených zvířat. Naopak irský systém sází na nízkonákladovou pastvu s poloviční užitkovostí, ale vysokou efektivitou díky maximálnímu využití pastevní píce dosahují vyšší ziskovosti. V Německu převládá intenzivní hospodaření na travních porostech, kde jsou standardem čtyři až šest sečí ročně a vysoké dávky dusíku kolem 245 kg na hektar, přičemž obnova porostů se většinou řeší každoročním přísevem jílku vytrvalého bez orby. Německo vykazuje regionální rozdíly mezi velkými podniky na východě (podobná velikost jako u nás) a menšími rodinnými farmami na západě a jihu, které chovají v průměru okolo 60 krav.

Vztah mezi výnosem a kvalitou

Zásadním tématem vystoupení prof. Komaindy byl vztah mezi výnosem a kvalitou píce. S rostoucím výnosem travní biomasy klesá stravitelnost a obsah hrubého proteinu, což vyžaduje precizní načasování sklizně ideálně do období metání trav, kdy je poměr výnosu a kvality optimální pro dojivost.

V souvislosti se stále častějším suchem prof. Komainda doporučil zvyšovat druhovou diverzitu směsí a funkčních skupin rostlin v porostech. Směsi s hluboko kořenícími druhy, jako je čekanka nebo vojtěška, vykazují výrazně vyšší stabilitu výnosu, protože dokáží čerpat vodu z hlubších vrstev půdy. Vojtěška dokáže na 100 mm srážek vyprodukovat až o 2,5 tuny sušiny více než čisté travní porosty.

Přednášející také představil koncept „senného mléka“ neboli Heumilch z Rakouska a jižního Německa. V tomto systému je zakázáno krmení silážemi a krávy musí mít minimálně 120 dní přístup na pastvu. Zemědělci za takto vyprodukované mléko získávají cenový příplatek 5 - 10 centů za litr, tedy zhruba 1,20 až 2,50 Kč oproti běžným cenám.

Management porostů

V intenzivních systémech v Německu, orientovaných na produkci mléka, je standardem vysoká frekvence sečí a hnojení. Typicky jsou čtyři seče ročně, ve vlhkých letech nebo oblastech až šest sečí na senáž. Celkové dávky dusíku se pohybují kolem 245 kg N/ha/rok, a to v kombinaci minerálních a organických hnojiv, což je výrazně více než průměr v ČR.

Porosty se často neobnovují orbou i 25 let. Místo toho se každoročně provádí přísev jílku vytrvalého (Lolium perenne) v dávce 8 až 10 kg/ha, protože jako jediný dokáže v hustém drnu konkurovat a využít vysoké dávky dusíku.

Dále se prof. Komainda zaměřil na extenzivní management a výsledky dlouhodobého pokusu FORBIOBEN, který se týkal extenzivní pastvy masného skotu. Experiment sledoval vliv intenzity pastvy (výšky porostu 6, 12, 18 cm) na biodiverzitu a produkční parametry.

Extenzivní pastva probíhá tak, že zvířata selektivně vypásají určité plošky (patch grazing), které udržují krátké a kvalitní, zatímco jiné plochy, tedy nedopasky, nechávají přerůst. Vyšší nedopasky jsou důležité pro hmyz i kvetoucí rostliny, a tím i pro celkovou biodiverzitu porostu, ale snižují produktivitu pastviny.

Ekonomická analýza pro německé podmínky ukazuje, že příliš nízké zatížení (0,5 VDJ/ha) vede k neefektivní, nízké produkci na hektar. Jako optimální kompromis mezi produkcí a ekosystémovými funkcemi se jeví zatížení kolem 1,1 VDJ/ha.*