Emoce jsou velmi důležité a jejich vyjadřování i rozpoznávání patří mezi schopnosti společenských druhů zvířat, jako jsou například koně nebo psi. Koně dovedou číst v řeči těla člověka, i když jej neznají. Dokáží rozlišovat mezi šťastným a naštvaným výrazem obličeje a pamatovat si osoby s nimi spojené, ale také dávat najevo vlastní emoce. Posouzení výrazu je důležité pro hodnocení možného vývoje situace, ale též pro zlepšování životních podmínek zvířat.

Koně jsou krásná a chytrá zvířata, která člověka provází tisíce let. Za tu dobu se jeden o druhém mnoho naučili, ale i tak je ještě řada jejich dovedností zahalena tajemstvím. V posledních letech se studiu koňského chování věnovala například doktorandka Amy Smith z University of Sussex, která pracovala na řadě projektů, v nichž dominovala řeč těla.

Podle studie vědců z University of Sussex koně dovedou rozpoznat rozdíly mezi dominantním a submisivním držením těla, i když toho člověka neznají, a podle toho na tuto osobu reagují.

Spoluautorka studie, doktorandka psychologie Amy Smith uvedla, že koně jsou často považováni za dobré „čtenáře“ řeči těla člověka, a to především na základě neoficiálních důkazů, jako je například „Clever Hans efekt“, protože existuje jen málo prací, při nichž by byly tyto schopnosti empiricky testovány. Podle Dr. Leanne Proops z University of Portsmouth mají z evolučního hlediska zvířata – stejně jako lidi – tendence předvádět velká gesta a postoje, aby naznačovala dominanci nebo hrozbu, a naopak být co nejmenší při vyjadřování submisivity a snaze vyhnout se konfliktu.

Clara Wilson, studentka na University of Sussex, také spolupracovala na této studii a podle ní se vědci zajímali o dominantní a submisivní držení těla speciálně u koní, protože mnoho trenérů využívá právě držení těla, jako tréninkového nástroje, ale zatím jen málo bylo zjištěno o tom, zda by koně reagovali na specifické držení těla, aniž by k tomu byli speciálně trénováni.

Psychologové z univerzity pracovali s třiceti koňmi, kteří byli vybráni ve třech jezdeckých centrech v Suffolku a východním Sussexu, aby posoudili jejich reakce a preference – zda se pravděpodobněji přiblíží k člověku, který bude vyjadřovat dominantní postavení (stojící rovně a přímo, s rozpřaženýma rukama a nohama od sebe) nebo naopak submisivní (shrbený, držící ruce a nohy u sebe, uvolněná kolena).

Všechny modelové osoby byly ženy, přibližně stejné výšky a stavby těla, oblečené v podobném oděvu. Jejich tvář byla zakryta tmavým nákrčníkem až do výše očí, aby se minimalizoval vliv výrazu tváře.

Koně byli před pokusem krmeni dvěma lidmi, kteří se chovali neutrálně, a během experimentu dostali na výběr, zda přistoupí k osobě s dominantním či submisivním držením těla. V průběhu čtyř pokusů vědci zjistili, že koně preferovali osoby se submisivním postojem a gesty, spíše než jednotlivé ošetřovatele nebo konkrétní stranu.

Tyto výsledky vzbudily další zájem a vyvolaly otázky týkající se flexibility mezidruhové komunikace, protože by mohly pomoci pochopit, jak zvířata komunikují prostřednictvím řeči těla, a to navzdory druhové bariéře, což je zejména užitečné pro informování jezdců a trenérů o způsobu koňského vnímání řeči těla člověka. Nabádají k tomu, aby si více uvědomovali signály, které ve směru ke koním a dalším zvířatům vysílají, protože by to na jedné straně mohlo vést ke komplikacím, nebo by se tím naopak podařilo usnadnit vzájemné interakce.*