Příspěvek zveřejněný v příloze (Řepka) časopisu Úroda (4/2026) se zaměřuje na mezinárodní srovnání šesti evropských států, přičemž hodnotí výkonnost a nákladovou strukturu ozimé řepky v období let 2023–2024. Pozornost je věnována indikátorům stability produkce, tj. dosaženým hektarovým výnosům; dále faktorům ovlivňujícím rentabilitu, kterými jsou náklady, zejména přímé náklady na založení porostu. Článek se věnuje i strukturálním rozdílům v nákladech na půdu a lidskou práci. Tyto náklady spolu s odpisy či náklady ušlé příležitosti pak vytvářejí tlak na výsledný hospodářský výsledek (účetní či ekonomický zisk/ztráta), který je rovněž hodnocen.

Jednotná metodika

Jak uvádějí autorky článku Ing. Marcela Macková a Ing. Zdeňka Náglová, Ph.D., z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, Praha, hodnocení vychází z jednotné metodiky mezinárodní sítě agri benchmark Cash Crop, která pro srovnání nákladů a výnosů využívá model typických farem reprezentujících dané regiony. Analýza se zaměřuje na faktory ovlivňující rentabilitu, jako jsou hektarové výnosy, přímé náklady na založení porostu (zejména hnojiva a pesticidy) a strukturální rozdíly v nákladech na půdu, mechanizaci a lidskou práci.

Výsledky ukázaly rozdíly

Komparativní analýza ekonomiky pěstování ozimé řepky v letech 2023–2024 poukazuje na velké rozdíly v nákladové struktuře a celkové rentabilitě mezi sledovanými evropskými státy. Pěstitelé ozimé řepky v tomto období čelili volatilitě, způsobené jak výkyvy počasí, tak i změnami cen vstupů, zejména hnojiv a energií. Zatímco roky 2022 a 2023 byly poznamenány extrémním nárůstem cen agrochemikálií, rok 2024 přinesl jejich částečnou stabilizaci a pokles nákladů na založení porostu u většiny sledovaných farem, uvádějí autorky článku.

Z hlediska výnosů a celkové efektivity lze podle nich za nejúspěšnější uvažovat polskou farmu PL300LU, která i přes vysoké náklady na hnojiva, osiva a mechanizaci dosahuje velmi dobrých hektarových výnosů a nejvyšších tržeb v rámci srovnání. Naopak české farmy se v roce 2024 ocitly v nepříznivé situaci. I přes výhodu relativně nízkých nákladů na půdu a lidskou práci došlo u obou sledovaných farem k propadu do účetní ztráty. Tento stav byl zapříčiněn kombinací vysokých nákladů na hnojiva a poklesu hektarových výnosů na úroveň 2,6 t/ha, což v kontextu klesajících realizačních cen vedlo k nejnižším tržbám v celém srovnání.

Analýza dále potvrdila význam podpor. V roce 2024 by bez započtení dotací bylo pěstování řepky ztrátové na všech českých farmách, části německých a na farmě francouzské. Ekonomického zisku (po započtení nákladů ušlé příležitosti) bez podpor nedosáhla žádná z hodnocených farem. Pro budoucí zachování konkurenceschopnosti českých pěstitelů bude nezbytné zaměřit se na zvýšení efektivity mechanizace a snižování pracnosti po vzoru dánských či německých farem. Ukazuje se, že samotná strategie nízkých nákladů na vstupy není udržitelná, pokud není doprovázena stabilitou výnosů a vysokou technologickou úrovní, která umožňuje lépe čelit klimatickým a tržním rizikům, dodávají zástupkyně ÚZEI.*