Kvalita vody v českých lokalitách úzce souvisí s tím, jak efektivně dokážeme hospodařit s živinami v krajině. Pokud dusík a fosfor nejsou v půdě správně chráněny, hrozí jejich vyplavení do vodních zdrojů, což vede k nežádoucímu růstu sinic. Současným trendem v udržitelném zemědělství je proto přechod od kvantity k maximální efektivitě. Cílená výživa a pokročilé technologie v hnojivech dnes umožňují minimalizovat ztráty živin. Ty se pak dostávají v první řadě do rostlin a ne do povrchových a podzemních vod.

Hnojiva, která končí mimo pole

Dusík a fosfor jsou základní stavební prvky rostlinné produkce. Jejich využití je však v praxi často omezené. U běžných komoditních hnojiv bez technologie ochrany a řízeného uvolňování dochází k tomu, že živiny nejsou přijímány v okamžiku, kdy je rostlina skutečně potřebuje. Část z nich se vyplavuje do spodních vod, nebo je odnášena povrchovým odtokem při srážkách. Tento proces zesilují výkyvy počasí, kdy se střídají období sucha a intenzivních dešťů.

Právě nevyužité živiny představují významný zdroj znečištění vodních toků a nádrží. Ve vodním prostředí se hromadí a podporují proces eutrofizace, tedy nadměrného obohacení vody živinami. Přebytek živin ve vodách vede k rychlému rozvoji fytoplanktonu, zejména sinic, které produkují cyanotoxiny, jež mohou způsobovat kožní podráždění, alergické reakce i zažívací potíže. Vedle zdravotních rizik dochází také k poklesu obsahu kyslíku ve vodě, čímž vznikají hypoxické podmínky (prostředí s nízkým obsahem kyslíku), které negativně ovlivňují ryby a další vodní organismy a narušují celkovou rovnováhu vodního ekosystému.

Moderní přístup k výživě rostlin

Podstatou problému není samotná aplikace živin, ale jejich nízká účinnost. Pokud rostlina nedokáže živiny přijmout, dochází ke ztrátám a zároveň k tlaku na další navyšování dávek hnojení. Tento proces vede nejen k ekonomickým ztrátám, ale i k postupnému zatěžování životního prostředí.

Moderní přístup k výživě rostlin proto směřuje k technologiím, které umožňují chránit živiny a uvolňovat je postupně podle aktuální potřeby porostu. Tím se zvyšuje jejich využitelnost a současně se omezuje jejich únik do okolního prostředí. Technologicky pokročilá hnojiva společnosti TIMAC AGRO pracují právě s tímto principem. Kombinují ochranu živin s jejich cílenou dostupností pro rostlinu a umožňují tak výrazně zvýšit efektivitu hnojení. „Rozdíl mezi tradičním a moderním hnojením spočívá v efektivitě. Čím více živin rostlina skutečně využije, tím menší je riziko jejich ztrát a negativního dopadu na vodní zdroje a zároveň se tím více předchází ekonomickým ztrátám zemědělců,“ říká Pavla Bryxová, produktová ředitelka společnosti TIMAC AGRO Czech.

Celý článek naleznete v Zemědělci č. 31.*