Cukrová řepa (Beta vulgaris var. altisima) je považována za nejproduktivnější plodinu mírného zeměpisného pásma, a to zejména díky současným výkonným geneticky jednoklíčkovým odrůdám, které se vyznačují relativní tolerantností k některým chorobám a škůdcům. I ve světě se dosud řadí mezi 15 nejvýznamnějších plodin. Jako surovina je pěstována zejména za účelem výroby cukru.

Ing. Antonín Muška se prostřednictví článku v časopise Úroda (9/2023) dívá na tuto plodinu pohledem historicko-současným. Taxonomicky se cukrová řepa řadí do rostlin třídy dvouděložné, čeledi laskavcovité (v roce 2009 byla do této čeledi vřazena bývalá čeleď merlíkovité, do níž patřila i řepa) a do rodu řepa. Cukrovka „jest vlastně ušlechtěná řípa krmná“, přičemž je „při ušlechťování kladeno více váhy na cukrnatost než na obrovskou velikost kořene“.

Hospodářský význam

Počátkem osmdesátých let minulého století se uváděla nadčasová informace, že „cukrová řepa představuje pro svoji vysokou produkční schopnost národohospodářský význam obsahových látek nejen průmyslovou plodinu na výrobu cukru (pro domácí potřebu i export), nýbrž i důležité krmivo“. Ze stejného období pochází i tvrzení, že „v ČSSR zůstává cukrovka důležitou technickou a krmnou okopaninou, která se v tradici pěstování a šlechtění zařazuje mezi přední evropské státy“.

Agrotechnické postupy uplatňované během pěstování cukrovky působí příznivě nejen na odplevelování, ale i na fyzikální stav a úrodnost půdy, což způsobuje zvyšování úrodnosti následných plodin (především obilnin).

Více informací přináší časopis Úroda (9/2023), kde je zveřejněn první díl krátké série.

Úvodní mapa: Oblasti pěstování cukrovky v ČSR Zdroj STEHLÍK, HAVRÁNEK, BENC, 1956: Řepařství. Československá akademie zemědělských věd, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 430 s.*