Topinambur (Helianthus tuberosus), někdy též zvaný slunečnice hliznatá či židovské brambory je rostlina velmi blízce příbuzná slunečnici. Jiné prameny ho dokonce uvádí jako odrůdu slunečnice, vyznačující se tvorbou hlíz na podzemním oddenku. Tyto hlízy jsou vodnatější než brambory a obsahují méně škrobu, naopak však hodně inulinu. Hlízy nejsou, jak „tomu jest u bramborů, podzemními výhonky stonku, nýbrž jsou utvořeny zesílením kořenů“. Na teplejších místech nasazuje žluté květy, které jsou menší než u slunečnice, plod však u nás nikdy neuzraje. Uvádí to ve svém článku v časopise Úroda (10/2022) Ing. Antonín Muška.

Jak dále informuje, je znám topinambur s hlízami červenými, žlutými a bílými. V roce 1896 se uvádělo, že se pěstuje nejvíce červený, úrodnějším se však jevil bílý a výživnějším pak žlutý. V roce 1960 se uvádělo, že ke krmení se pěstují topinambury bílé nebo žluté, nejjakostnějšími jsou však topinambury červené.

Uvádí se, že pochází z Ameriky. Za konkrétní pravlast se považuje Mexiko, konkrétně území indiánského kmene Topinambus (odtud jeho název), odkud se rozšířil podél východního pobřeží do Severní Ameriky. Na starý kontinent pak po objevení Ameriky prostřednictvím románských zemí (konkrétně byly přivezeny v roce 1605 objevitelem Samuelem de Champlain). Snad nejstarší poznámky o jeho pěstování v Evropě pochází z Francie. I v současnosti patří tato země k „velmocem“ v pěstování topinamburu, lze-li plochy relativním měřítkem takto pojmenovat. Není bez zajímavosti, že v Evropě připravil půdu pro pozdější rozšíření brambor, které ho dokonce koncem 18. století vytlačily.

V Československu byly topinambury okrajovou plodinou a začátkem 80. let se ani neuvažovalo o jejich větším rozšíření v následujících letech.

Více informací k topinamburu přináší časopis Úroda (10/2022).*