Snahy zaměřené na minimalizaci environmentálních dopadů zemědělské činnosti a produkovaných odpadů např. zvýšily zájem o využití použité podestýlky z chovu drůbeže. Z pohledu cirkulárního hospodaření jsou organická hnojiva výbornou volbou. Trus drůbeže obsahuje ve srovnání s výkaly ostatních druhů hospodářských zvířat nejvíce fosforu, což by na jedné straně mohlo být bráno jako pozitivum, ale také by to mohlo působit problémy při neadekvátním použití, kdy by docházelo k pronikání nevyužitých živin do podzemních a povrchových vod.

Co s „nadbytkem“ fosforu

Ačkoliv organická hnojiva obvykle obsahují nižší koncentrace živin než ta průmyslová, tak to ještě neznamená, že to nemůže působit problémy. Při roční produkci brojlerů v USA – kolem 9 miliard kusů – mají tamní farmáři k dispozici takové množství hnojiva, které překračuje potřebu fosforu téměř o půl miliardy kilogramů. Ale co kdyby se z drůbežího trusu stal „obnovitelný zdroj“ fosforu a omezila by se tím závislost na těžbě toho „neobnovitelného“ z podzemních ložisek, které se navíc z části nachází v geopoliticky nepříliš stabilních oblastech. Předchozí odhady udávaly „velikost“ těchto zásob od 30 do více než 300 let. Avšak řada z nich byla založena na předpokladu, že bude pokračovat „plýtvání“ fosforem v nezměněné podobě – i v současnosti je přibližně na 30–40 % zemědělské půdy aplikováno více fosforu, než je třeba.

Recyklace podestýlky

Možná by tomu mohla pomoci i recyklace použité drůbeží podestýlky, jejímž zkoumáním se zabývali vědci z ARS – až Ariel Szogi, Matias Vanotti a Patrick Hunt našli způsob, jak „těžit“ fosfor z drůbežího hnoje. Vyvinuli metodu, kterou nazvali „Quick Wash“ (a USDA ARS ji nechalo patentovat), při níž se z drůbežích výkalů selektivně odstraňuje až 80 % fosforu. Slouží k tomu třístupňový proces, během kterého dojde za působení vody a kyseliny k extrakci fosforu (a dalších látek) z použité podestýlky. Následuje odvodnění, čímž se oddělí pevná složka. Nakonec se z kapalného extraktu přidáním dalších činidel vysráží fosfor. Takto zpracovanou biomasu lze aplikovat na zemědělskou půdu, aniž by hrozilo přehnojení fosforem, či využít k výrobě energie, např. přímým spalováním nebo v bioplynové stanici. Nebo by se dala použít k opětovnému nastýlání hal pro kuřata.

Opakované použití podestýlky

Drůbeží maso je nejkonzumovanějším zdrojem bílkovin nejen ve Spojených státech. Podle National Chicken Council se v USA vykrmí již zmiňovaných více než 9 miliard brojlerových kuřat a domácí spotřebitelé utratí za potraviny vyrobené z kuřecího masa více než 95 miliard dolarů ročně. Při produkci a odchovu takového množství kuřat se spotřebují miliony tun podestýlkového materiálu, který je vzhledem ke krátké době výkrmu velmi rychle „spotřebováván“. Což z hlediska ekonomického a ekologického není úplně nejlepší. Tak se objevila myšlenka, zda by nebylo možné podestýlku používat opakovaně, čímž by se dalo ušetřit.  A tak vědci investovali čas a zdroje, aby charakterizovali populace (bakterie, houby, viry…) přítomné v takové opakovaně použité podestýlce. V rámci studie také sledovali další vlastnosti, jako je vlhkost a množství amoniaku, které mohou velmi výrazně ovlivnit mikrobiální osazenstvo podestýlky i prospívání kuřat.

Jak se zbavit infekce

Tým shromáždil vzorky podestýlky z Poultry Research Centre na univerzitě v Georgii, která byla použita k odchovu tří hejn brojlerových kuřat za podmínek podobných těm, jež se používají na komerčních brojlerových farmách. Ale aby nedošlo k nedorozumění, nefunguje to tak, že by se několik po sobě jdoucích turnusů kuřat naskladnilo na tu stejnou podestýlku. Mezi každým turnusem probíhá důkladný úklid haly a použitá podestýlka se „odloží“, aby si „odpočinula“ a zredukovala se její mikrobiální nálož. Klíčovým aspektem úspěchu při opakovaném použití podestýlky je právě délka doby, po kterou je podestýlka před dalším použitím „odložena“.

Pomoc při znečištění ropou

Ale drůbeží trus nemusí sloužit jen jako hnojivo. Jedním z celkem nepravděpodobných způsobů využití se zabývali vědci v Číně, když objevili, že jej lze použít k biodegradaci ropy v kontaminované půdě. Za ekologicky šetrnější přístup byla považována tzv. bioremediace, která využívá přírodní nebo „uměle“ vytvořené mikroorganismy, jež dovedou metabolizovat organické složky ropy. Avšak stimulace takové mikrobiální degradace v kontaminované půdě často vyžaduje použití hnojiv obsahujících dusík a fosfor, což je nejenom finančně nákladné, ale opět může jít o dodatečnou environmentální zátěž. Navzdory předponě bio tento přístup často doprovází zhoršení či ztráta kvality půdy. Člověk by řekl, že se při těchto postupech daří „s vaničkou vylít i dítě“.

Bionafta z drůbežárny

Ale aby toho nebylo málo, tak drůbeží trus dovede ropu nejenom degradovat, ale možná by ji mohl i pomoci nahradit. Ve Spojených státech se každoročně řeší, co s více než 5,6 miliony tun použité drůbeží podestýlky obsahující nejenom podestýlkový materiál, ale také výkaly, peří a zbytky krmiva. Podle vědců z Virginie jsou současné metody dalšího použití, k nimž patří i aplikace na půdu jako hnojiva, kritizovány kvůli riziku znečištění vodních zdrojů v důsledku splavování nadbytečných živin. V posledních letech se objevily i obavy z toho, že by drůbeží hnůj mohl být rezervoárem a vektorem onemocnění, jako je ptačí chřipka. Proto vědci stále hledají a nabízejí nová, efektivnější, bezpečnější a ekologičtější řešení likvidace či recyklace odpadů.

Stojí to za to?

Ale vyplatilo by se to? Podle vědců se výtěžnost bionafty pohybovala od 30 do 50 hmotnostních procent, např. v závislosti na typu podestýlky. Jelikož typ použité drůbeží podestýlky ovlivnil nejen množství a kvalitu vyrobené bionafty, ale v konečném důsledku i ziskovost výrobce, tak je nalezení těch správných parametrů pravděpodobně klíčem k přijetí této technologie.

Ing. Anna Mikšovský Marcinková i foto

Podrobněji v NCH 9/2026.