Rozsáhlé používání programů mnohočetné ovulace a přenosu embryí (MOET) je u ovcí omezené kvůli nepředvídatelným výsledkům a vysokým nákladům na hormonální stimulaci a léčbu. Možnost získávání oocytů z juvenilních jehňat (JIVET) nabízí výrazné zkrácení generačního intervalu a urychlení genetického zlepšení. Pokroky v produkci embryí a technologiích zmrazování a vitrifikace by mohly umožnit šíření cenných genů v populacích malých přežvýkavců a vznik stád bez rizika onemocnění a také přispět k ochraně ohrožených plemen.

Technologie asistované reprodukce (ART) hrají klíčovou roli při zvyšování šíření vynikajících genotypů, zkracování generačního intervalu a zvyšování produktivity. U malých přežvýkavců se ART setkávají s omezenou komerční aplikací ve srovnání se skotem, ačkoli zájem o tyto techniky neustále roste. Produkce ovčích embryí in vivo (IVD) vícenásobné ovulace a přenosy embryí (MOET) se omezuje na USA, Brazílii, Austrálii, zatímco v Evropě bylo přibližně 1100 embryí většinou přeneseno čerstvých. Nejkritičtějšími faktory jsou vysoké náklady a nepředvídatelné výsledky v závislosti na reprodukčním stavu dárcovských zvířat, vysoká variabilita superovulační odpovědi na hormonální stimulaci, selhání oplodnění, časná luteální regrese a nutnost chirurgického zákroku pro odběr a přenos embryí. Úspěch in vitro zrání oocytů může ovlivnit reprodukční sezónnost, věk dárců, nutriční stav a podmínky kultivace in vitro. Podobně úspěch in vitro fertilizace (IVF) závisí na několika faktorech, a to individualitě berana, morfologických a funkčních parametrech spermií (motilita, integrita membrán), původu spermií (ejakulace versus odběr nadvarlete), skladování (čerstvé versus zmrazené a rozmražené) a sezónní variabilita.

Po IVF lze zygoty kultivovují in vitro (IVC) až do stadia blastocysty a přenáší se obvykle 2–4 na příjemkyni, a to ve stádiu pozdní moruly, časné blastocysty nebo expandované blastocysty do děložního rohu ipsilaterálně ke žlutému tělísku (CL) laparotomickými nebo laparoskopickými technikami. V obou případech se vyžaduje sedace nebo řádná anestezie. Nechirurgická transcervikální technika přenosu embryí u ovcí a koz má velkou výhodu v tom, že je vhodnější pro terénní využití, protože nevyžaduje anestezii ani drahé vybavení. Nicméně transcervikální průchod katetrů je omezen anatomií děložního čípku a závisí na plemeni a počtu porodů. Manipulace s embryi jsou prováděny pro různé účely, jako je zvýšení počtu identických jedinců s vysokou genetickou hodnotou nebo pro genomovou selekci genetickým preimplantačních embryí. Totožní jedinci mohou být získáni generováním jednovaječných dvojčat ovcí pomocí techniky separace blastomer nebo půlením blastocyst nebo i klonováním pomocí techniky jaderné transplantace. Dalším zajímavým aspektem při zavádění moderních šlechtitelských programů je možnost provádět genomovou selekci čerstvých nebo kryokonzervovaných preimplantačních embryí produkovaných in vitro. Ten vyžaduje mikromanipulaci a odběr dostatečného počtu buněk biopsií každého embrya. Obnovené buňky jsou pak podrobeny genomickému odhadu, aby se předpovědělo možné zlepšení živočišné produkce. Metodu lze také použít k prevenci přenosu embryí, která jsou nositeli známých recesivních letálních genetických defektů nebo jiných geneticky přenosných chorob. Dalším přístupem v budoucnu by mohlo být zvažování možnosti generování geneticky modifikovaných zvířat či zygot. V současné době přitahují pozornost úpravy genů u ovcí pomocí systémů CRISPR/Cas9 s myšlenkou produkovat životaschopné geneticky modifikované.

Podrobněji v časopise Náš chov 7/2023.*