Nedostatečné využívání moderní techniky je jedním z nejpalčivějších problémů, které s sebou přechod na variabilní hnojení nese. Podle odhadů Agdata má jedna z pěti českých farem alespoň základní vybavení na precizní zemědělství v podobě závěsoviny a rozmetadel. To však dlouhodobě stačit nebude – a nový dotační program, jenž cílí na podporu precizního zemědělství a chytrých řešení, by měl zafungovat právě jako určitý urychlovač změn, které české zemědělství samo sobě dluží.

Brzdu ovšem představuje také administrativa, tentokrát v podobě stále neschváleného českého strategického plánu, který slouží jako vodítko k přerozdělování peněz z dotací. Příjem žádostí o dotace na precizní hnojení odstartuje na začátku března a skončí v květnu – a je tedy nejvyšší čas stanovit jasná pravidla, kterými se zemědělci mají řídit. Chybějící metodika totiž povede k tomu, že zemědělci dotace budou muset vracet kvůli špatným postupům nebo nedostatečnému vedení záznamů. Řešením by tak mohlo být pardonovací období, které by umožnilo „vychytat“ nedostatky na straně byrokracie i techniky.

Zemědělci, kteří chtějí přejít na moderní technologie a principy precizního zemědělství, by proto neměli nechávat nákup systémů na poslední chvíli. Právě teď, dokud nejsou stanovena přesná pravidla, je vhodná doba na to si techniku vyzkoušet a vědět, co a jak (ne)funguje. Pomoci mohou i investiční dotace do zemědělských strojů, které nabízí evropský Program rozvoje venkova. V něm by měly být nově v rámci dotovaných projektů do 30 milionů podporované i aplikátory a stroje.

Bude nový dotační program spouštěčem digitalizace v českém zemědělství? Jisté je, že postupná automatizace procesů je stejně jako v jiných oborech nevyhnutelná. Příklonu k variabilnímu hnojení, a tedy preciznímu zemědělství nahrává i cena hnojiv, která v předchozích dvou letech zdražila několikanásobně, a navíc se stávají nedostatkovým zbožím.*