Biofarma KREJCAR hospodaří v okolí Protivína na přibližně 850 hektarech, a to stoprocentně ekologicky. Trvale produkuje vysoce kvalitní a cenově dostupné bioprodukty bez použití pesticidů či ostatní chemie. Tlaku plevelů a škůdců čelí na farmě orbou a mechanickou kultivací, postřikovač tady nenajdete.

Ekologické hospodaření je pro Davida Krejcara a manželku Radku smyslem života. „Přesvědčili jsme se, že hospodařit je možné i bez chemie, tak proč ohrožovat lidské zdraví a životní prostředí,“ přemýšlí Radka Krejcarová. „Již si nedokážeme představit, že bychom hospodařili konvenčně. Samozřejmě jsme smířeni s menšími výnosy, ale za ten pocit, že to děláme správně, nám to stojí. Naším největším problémem není práce na farmě či cenová politika, ale stále ohromná byrokracie. Kontrola střídá kontrolu, a to z různých úrovní řízení resortu, a každá většinou vyžaduje a vytýká něco jiného. Spoustu času věnujeme často protichůdným požadavkům, místo abychom se věnovali farmě, sobě, dětem. Ekologické hospodaření je jen pro silné nátury.“

Z podkováře biofarmář

Farma hospodaří od roku 1991, kdy byl rodině Krejcarových vrácen v rámci restitucí rodinný statek ve Žďáře s 36 ha zemědělské půdy. Jen pro zajímavost, byli první restituenti v okrese Písek. „V roce 2001, když zemřel otec, jsem převzal farmu s dvěma bratry, kteří šli časem svou cestou,“ vzpomíná David Krejcar, vyučený podkovář. „A protože jsem s otcem celá léta na farmě pracoval a spoustu věcí mě naučil, začali jsme tuhle nelehkou káru táhnout sami manželkou. Postupně jsme rozšířili výměru až na nynějších asi 850 hektarů a společně jsme se rozhodli, že naše farma bude výhradně ekologická. Máme jak rostlinou, tak i živočišnou výrobu. Na polích pěstujeme pšenici ozimou, špaldu, ječmen ozimý, oves, lupinu a v poslední době i byliny, druhou polovinu výměry tvoří trvalé travní porosty pro výživu zvířata. Chováme zhruba 300 kusů skotu bez tržní produkce mléka.“

„Produkujeme především zástavový skot a plemenná zvířata,“ doplňuje manžela Radka Krejcarová. „Zabýváme se plemenitbou masného skotu salers, produkujeme plemenné jalovice a plemenné býky. Pak máme jedno stádo kříženců s plemenem limousine a druhé černé čistokrevné stádo aberdeen angus. Za ta léta jsme došli k tomu, že se nám vyplatí živit krávu a její tele prodat než ho krmit do porážkové hmotnosti. Navíc ekologická jatka u nás nejsou, a když chceme nějaké zvíře porazit, cestuje do Německa nebo Rakouska.“*

Celý článek naleznete v Zemědělci č. 17.