Vzhledem k tomu, že kastrovaní kanci (vepři) přeměňují krmivo na maso méně efektivně než nekastrovaní kanci, jsou také méně efektivní, pokud jde o využití zdrojů. Navíc chirurgická kastrace je pro sele bolestivá, pro veřejnost nepřijatelná a pro chovatele nákladná. Z těchto důvodů není chirurgická kastrace v běžné výrobě (i s úlevou od bolesti) dlouhodobě udržitelná.

V současnosti existují dvě alternativy chirurgické kastrace: výkrm nekastrovaných kanců a imunokastrace, známá také jako očkování proti kančímu pachu.

Kanci bývají agresivnější a neklidnější než kastráti, proto mají někteří farmáři potíže s jejich chovem. Tento problém u kanců pochází ze sexuálního dospívání. Steroidy produkované ve varlatech jsou zodpovědné za lepší výkon, ale také za agresivitu a sexuální chování a za problémy s kvalitou masa.

Druhým důležitým problémem je kančí pach, který lze vnímat jako nepříjemný zápach a chuť masa některých kanců. Za kančí pach jsou zodpovědné dvě hlavní sloučeniny: androstenon, což je testikulární steroid se zápachem podobným moči, a skatol, produkt rozkladu aminokyseliny tryptofan v tlustém střevě, se zápachem podobným výkalům.

Výzkumy a zkušenosti farmářů vedly k řadě řešení agresivního chování kanců, včetně rané socializace ve stabilních skupinách, kde jsou kanci odděleni od prasnic, zajištění prostoru ve strukturovaných kotcích a poskytnutí přírodních materiálů, které obohacují prostředí. Předběžné výsledky teoretických studií naznačují, že selekce proti nežádoucímu chování by mohla být účinná. Z dlouhodobého hlediska by mělo pomoci automatické zaznamenávání a analýza chování.

Na úrovni chovu je pro snížení výskytu kančího pachu účinná selekce na androstenon, zatímco výživa a management jsou účinné pro skatol. Linie s nízkou úrovní kančího pachu již existují, ale problém je v tom, že velká část kančího pachu pochází z mateřských linií, které je třeba ještě selektovat proti kančímu pachu. Do jaké míry by selekce poškodila reprodukční výkon, je stále otevřenou otázkou, i když první výsledky výzkumu jsou povzbudivé.

Množství tuku v kančím mase může být nedostatečné pro zpracování konzervovaných produktů sušením. Kančí tuk je také měkčí a náchylnější ke žluknutí, jelikož kanci ukládají více nenasycených mastných kyselin, což je opět problém při konzervaci.

Řešením může být vyšší podíl saturovaných (nasycených) tuků v krmivu pro kance, avšak v některých případech to nemusí stačit. Některé řetězce, jako například ty, které dodávají sušené produkty, možná budou muset přejít na tučnější prasata, ať už změnou plemene nebo přizpůsobením selekčních cílů. Stále otevřenou otázkou je, do jaké míry může používání tučnějších prasat vést ke zvýšenému výskytu kančího pachu.*