Přestože v Evropě byly vyvinuty alternativní systémy chovu prasat, v současnosti nejsou pro chovatele příliš atraktivní. Z dostupných údajů vyplývá, že v evropských ekologických chovech se ročně vyprodukuje devět milionů prasat, což představuje pouze 0,5 % z celkové produkce prasat. 

V rámci systémů ekologického zemědělství existuje velká rozmanitost. Venkovní chov všech kategorií prasat převládá například v Itálii a ve Švédsku, prasnice chovají ve výběhu ve Francii a Dánsku. Ale i uvnitř stájí se chovají prasata ekologicky, což praktikují například v Německu a Rakousku. Všechny alternativní systémy však mají společné zejména to, že se odlišují od konvenčního způsobu chovu, pro nějž jsou typické uzavřené budovy s ustájením na roštových nebo betonových podlahách. 

Rostoucí protesty v médiích a různé akce ochranářských iniciativ naznačují, že současný dominantní produkční systém se stává méně přijatelným, zejména s ohledem na dobré životní podmínky zvířat. Alternativní systémy chovu, které se těší pozitivnímu společenskému ohlasu však mají i své slabé stránky. Kontrola biologické bezpečnosti je nepochybně nejdůležitější a jedna z nejobtížnějších výzev, kterou si provozovatelé biochovů musejí vzít za svou. Biosekurita je nezbytná pro zabránění vniknutí původců nebezpečných nákaz do chovu, což jednak minimalizuje zdravotní rizika zvířat, ale také zvyšuje bezpečnost produkovaného masa. Paradoxně je třeba vynaložit úsilí i na zlepšení životních podmínek zvířat, i když spotřebitel je právě z tohoto důvodu alternativním systémům chovu prasat nakloněn. 

Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který najdete v srpnovém čísle časopisu Náš chov.*