V prvním pololetí roku 2026 bylo z nebezpečných virových nákaz drůbeže podléhajících povinnému hlášení potvrzeno na území České republiky devět ohnisek vysoce patogenní aviární influenzy (HPAI) v komerčních chovech, přičemž dalších devatenáct ohnisek bylo v malochovech. Dále to byla newcastleská choroba (pseudomor drůbeže), která byla do začátku září potvrzena v malochovech drůbeže s celkem 57 ohnisky.

Obě uvedené nákazy ( aviární influenza i newcastleská choroba) se šíří přímým kontaktem s infikovanou drůbeží, a dále s volně žijícími ptáky, kteří jsou přirozenými rezervoáry obou výše uvedených virových nákaz drůbeže, ale také hmyzem, hlodavci, psy a kočkami.

Nepřímý přenos potom probíhá prostřednictvím krmiva kontaminovaného trusem volně žijících ptáků nebo napájením drůbeže povrchovou vodou, která je přístupná volně žijícímu ptactvu. Virus mohou přenášet i lidé na kontaminovaném oblečení, obuvi nebo na rukou, stejně jako vozidla vjíždějící do areálu farmy, která nemají ošetřena kola ani podvozky účinnou dezinfekcí. Stejně tak se uvedené nákazy šíří znečištěnými chovatelskými pomůckami (přepravkami na drůbež, krmítky, nářadím), na kratší vzdálenosti také vzduchem (například na peří a prachových částicích).

Potenciálně rizikovým a často opomíjeným faktorem, který hraje významnou roli při navrhování zásad biosekurity, je velikost chovu. Vlivem velikosti chovu na úroveň rizika zavlečení původců infekčních onemocnění do chovu drůbeže a jejich šíření v areálu farmy se ve své práci zabývali doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. (specialista na zoohygienu, welfare a biosekuritu) a Ing. Gabriela Malá, Ph.D. (VÚŽV, v. v. i., Praha – Uhříněves).

Materiál a metodika

Práce vychází z výsledků epizootologické surveillance zaměřené na analýzu úrovně potenciálního rizika průniku patogenů do chovu drůbeže a jejich šíření v areálu farem včetně jejich vzájemných vztahů, vycházející z návrhu a ověření kritických kontrolních bodů v provozních podmínkách chovů drůbeže, realizované na 29 farmách o různé velikosti (10 velkochovů, 8 středních chovů, 6 malochovů a 5 ekochovů).

Výsledky a jejich diskuze

Ve velkochovech drůbeže představují nejvýznamnější rizika průniku původců infekčních onemocnění nakoupená jednodenní kuřata z více zdrojů, nedostatečná, popř. neúčinná dezinfekce dopravních prostředků a kontaminace krmiva a vody. Rovněž vstup cizích osob, techniky a vybavení do areálu farmy bez využití hygienických bariér (hygienická smyčka, dezinfekční rohože/vany/rámy) je kritický.

U středně velkých chovů je většina rizikových míst shodná s velkochovy, avšak s potenciálně menším počtem externích zdrojů nákazy. Ovšem pohyb personálu mezi různými halami, farmami a líhněmi bez důsledného dodržování hygienických zásad také zvyšuje pravděpodobnost šíření patogenů. Riziko šíření patogenů představuje i manipulace s trusem a podestýlkou.

V malochovech a ekochovech se potenciální rizika často soustředí na nákup zvířat z méně kontrolovaných zdrojů, volný pohyb drůbeže v areálu farmy a intenzivní kontakt s volně žijícími ptáky a zvířaty. Nedostatečná úroveň hygieny a omezené možnosti pro účinnou sanitaci prostor a vybavení jsou ve středních chovech dalšími rizikovými faktory. Ačkoli menší koncentrace drůbeže může omezit rychlost šíření infekce, větší provázanost s okolními farmami a nedostatečné oddělení od vnějších rizikových faktorů dělá tyto chovy náchylnější k zavlečení patogenů. Ve venkovních výbězích a na pastvinách se patogeny kumulují v půdě a doba jejich přežívání se liší v závislosti na konkrétním patogenu a podmínkách prostředí. Například bakterie rodu Salmonella, Campylobacter či Escherichia coli přežívají v půdě a v hnoji od několika týdnů až šest měsíců; ale spory Clostridium spp. i několik let; virus ptačí chřipky několik dnů až týdnů a parazité (např. oocysty kokcidií) ve vlhké několik měsíců až jeden rok.

Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov.*