V suché oblasti Ústeckého kraje hospodaří Agroteam Černochov téměř na dvou tisících hektarech půdy. Opakované gradace hraboše polního zde sice způsobují značné škody na porostech, zároveň však vytvářejí bohatou potravní nabídku pro dravce a sovy, díky nimž patří oblast k ornitologicky mimořádně zajímavým lokalitám. Podnik se vedle pěstování hlavních tržních plodin věnuje také množení osiv, ekologické produkci a výkrmu skotu. Zároveň naplňuje i širší úlohu zemědělce jako správce krajiny.

Od roku 1992

Zemědělský podnik hospodaří na výměře přibližně 1950 hektarů. Jak uvedl jeho jednatel a spolumajitel Jaromír Havlík, jeho základy byly položeny v roce 1992, kdy začalo společně hospodařit sedm samostatných zemědělců. S postupující generační obměnou vyvstala potřeba přehlednějšího majetkového a provozního uspořádání, a proto založili společnost Agroteam Černochov, s. r. o. Později vznikla také společnost Agrofarm Team Černochov, s. r. o., do níž byla vyčleněna živočišná výroba. Ekologickou produkci a hospodaření na menších či hůře přístupných pozemcích zajišťuje Organic Green Farm, s. r. o. Součástí celku je rovněž Farma Cvrk.

Ve srážkovém stínu

Pozemky podniku se rozkládají v nadmořské výšce přibližně od 150 metrů v okolí Ohře až po 360 metrů u Peruce. Výškové rozdíly podle Jaromíra Havlíka pomáhají částečně rozložit pracovní špičky, zásadním limitem hospodaření je však kvůli srážkovému stínu nedostatek vláhy. Roční úhrn srážek se zde obvykle pohybuje pouze mezi 400 a 480 milimetry. Nejde přitom jen o celkový úhrn, ale také rozložení srážek. „Několik milimetrů vody během horkého a větrného dne porostům prakticky nepomůže. Stejně problematický je přívalový déšť, při němž voda z vyschlé půdy rychle odteče,“ upozorňuje Havlík. Letošní suché jaro a následné vysoké teploty se promítly do předčasného zasychání porostů a výsledných výnosů. Zároveň se výrazněji ukázala místa s horší půdou, utužením nebo dalšími lokálními problémy.

Nedostatek vody je také důvodem, proč má jednatel podniku výhrady k plošně nastaveným požadavkům na pěstování meziplodin. V příznivějších oblastech podle něj mohou přerušit sled plodin, vytvořit biomasu a obohatit půdu o organickou hmotu. V suchém Poohří však podle zkušeností podniku často spotřebují vláhu potřebnou pro následnou plodinu. „Provozní porovnání ukázalo, že pšenice založená po meziplodině byla při stejném zpracování půdy slabší a méně odnožená než porost na ploše bez meziplodiny,“ vysvětlil Jaromír Havlík, který prosazuje širší nabídku environmentálních opatření, z nichž by si zemědělec mohl vybrat řešení odpovídající místním podmínkám.

Hraboši živí ptáky, ale poškozují porosty

Meziplodiny zároveň poskytují vhodný kryt hrabošům, kteří při silných gradacích poškozují prakticky všechny pěstované plodiny. „V nejhorších letech mohou škody dosáhnout až 15 milionů korun,“ uvádí Havlík. Vysoká početnost hrabošů však současně představuje bohatý zdroj potravy pro dravce a sovy. Ornitologicky významnou oblast proto vyhledávají mimo jiné hejna racků, sokoli, luňáci, motáci, orli a další druhy jako káně bělohlavé; vyskytují se zde také ohrožené druhy, například sýček obecný, sova pálená, ale i křeček polní. Ochranná pásma vymezená v okolí jejich výskytu však omezují použití rodenticidů, a tím i možnosti regulace hrabošů a ochrany porostů.

Dříve podle Havlíka stačilo oznámit, že přípravek nebude použit na celém dotčeném půdním bloku, a podnik mohl získat náhradu. Nyní musí přesně vyčíslit výměru zasahující do ochranné zóny. Kompenzace pokryjí přibližně polovinu reálných škod. Podnik se navíc dostává do nerovného postavení vůči sousedním zemědělcům, jejichž pozemky do ochranné zóny nespadají a mohou hraboše regulovat účinněji. Kritika některých opatření podle Havlíka neznamená odmítání odpovědnosti zemědělců vůči krajině a veřejnosti. Podnik se z vlastní iniciativy stará o příkopy, stromy podél komunikací i polní cesty. „Uvítal bych, kdyby zemědělské podniky mohly za část veřejných podpor poskytovat konkrétní služby obcím a jejich obyvatelům. Přínos zemědělství pro krajinu i venkov by tak byl pro veřejnost mnohem zřetelnější,“ říká Jaromír Havlík.

Pestré plodinové portfolio i množení

Největší plochu v podniku zaujímá ozimá pšenice, pěstovaná přibližně na 800 ha. Dlouhodobě dává kolem 7,5 t/ha, letos však kvůli suchu jen 5,8 t/ha. Cukrová řepa má výměru 250 až 280 ha. Výnosový pětiletý průměr činí 72 t/ha, loni podnik dosáhl mimořádných 94 t/ha. Letošní výsledek bude záviset především na vláze. Jarní ječmen podnik pěstuje hlavně pro sladovnické využití. Většinou následuje po cukrovce, což je v suché oblasti náročné (cukrovka odebírá vláhu často až do listopadu a pokud nezaprší, ječmen je slabší s menším počtem odnoží). Jeho výnos letos klesl z obvyklých 5,5 na 4,2 t/ha. Ozimá řepka naopak obstála dobře – z 380 ha podnik sklidil v průměru 3,42 t/ha, i když oproti loňským 4,5 t/ha to bylo méně.

V posledních letech v Černochově rozšířili osevní postup o sóju, a to na 80 ha. Na 26 ha tuto plodinu také množí, letos poprvé odrůdu Abaca pro společnost Selgen. Pro stejného partnera podnik poprvé množil také ozimý hrách Jumper na 20 ha, který poskytl přibližně 3 t/ha. „Největší výhodou množení je možnost získat novou odrůdu dříve, vyzkoušet si ji a posoudit její vhodnost pro místní půdní a klimatické podmínky,“ říká Havlík. Pokud se odrůda osvědčí, může ji podnik následně zařadit do běžné produkce. Důležitou součástí spolupráce se společností Selgen je podle něj také osobní a rychlá komunikace. Dlouhodobě je v kontaktu s regionálním zástupcem Miroslavem Pochmanem a obchodním ředitelem Ing. Janem Krouským. Vzájemný vztah stojí na důvěře, férovém jednání a dodržování dohod i v době, kdy se podmínky na trhu mění ve prospěch jedné či druhé strany. Takové partnerství považuje Havlík za zásadní, protože pěstitel i osivářská společnost potřebují spolupracovat v dlouhodobém horizontu. Ze sortimentu Selgenu podnik využívá také přesívkovou pšenici Registana s širokým výsevním oknem. V minulosti pěstoval či množil rovněž hrách Saxon a Esso, pšenice Julie, Illusion, Kalbex, Turandot nebo Megan i další plodiny.

Pro zajištění objemných krmiv pro výkrm býků masných plemen pěstují hybridní žito (20 ha), kukuřici (40 ha) a přibližně 70 ha trav na orné půdě. Část kukuřice podnik zakládá jako druhou plodinu po sklizni žita. Vedle těchto plodin podnik množí pohanku na 20 ha, má menší výměru konzumních brambor a v ekologickém režimu zkouší kopr, červenou řepu, jitrocel a další alternativní plodiny. Na 35 ha založili také agrolesnický systém. V minulosti se věnovali i množení cibule, kopru, ředkvičky, hrachu, hybridní řepky či jetele inkarnátu.

Jak doplňuje Jaromír Havlík, základním způsobem zpracování půdy zůstává orba, pokud to umožňují půdní podmínky a legislativní omezení. Rozsáhlý provoz přitom zajišťuje pouhých dvanáct pracovníků včetně administrativních pozic. Opírá se proto o výkonnou techniku, precizní technologie a efektivní organizaci práce.

Méně byrokracie, více důvěry

Rozvoj zemědělských podniků podle Jarmíra Havlíka nebrzdí jen počasí a ekonomická situace, ale stále více také byrokracie a nestabilní pravidla. Zemědělské podniky investují do techniky a staveb na mnoho let dopředu, potřebují proto předvídatelné podmínky. Za důležitější než další dotační tituly považuje férové výkupní ceny a větší prostor pro rozhodování podle místních podmínek.

Budoucnost zemědělství vidí v propojení produkce potravin, péče o krajinu, služeb pro obce, moderních technologií a případně také energetiky. Podmínkou je však méně administrativy a větší důvěra ve zkušenosti lidí, kteří v krajině skutečně hospodaří. Jen tak podle něj může zemědělství plnit svou produkční roli a současně zůstat pevnou součástí života na venkově.*

Úvodní fotografie: Jaromír Havlík oceňuje spolupráci se společností Selgen v oblasti množení osiv Foto Barbora Venclová

Článek vyšel v Zemědělci v regionu.