Kromě celkového množství antimikrobik, která podáváme zvířatům, je třeba věnovat pozornost i dalším otázkám souvisejícím s jejich používáním. V tomto smyslu je klíčová stránka kvality – tedy jaká antimikrobika, v jakých případech a jakým způsobem používáme. Je nutno zhodnotit poměr přínosů zahrnujících především úspěch léčby, inhibování, či zabití patogenního mikroorganizmu a v důsledku toho i zabránění šíření infekčního onemocnění mezi zvířaty, přenosu zoonotických patogenních bakterií na člověka nebo do potravin. Nelze opomenout ani hledisko welfare (nemocných) zvířat a aspekty produkční či ekonomické. Jsou zde však také rizika. Jedním z nejvýznamnějších je selekce rezistence (odolnosti mikrobů) vůči antimikrobikům.

Rezistence může způsobit selhání léčby konkrétního zvířete či skupiny zvířat a je i zásadní hrozbou pro možnost vyléčit infekce člověka. Antibiotika či jejich „zbytky“ vyloučené léčenými jedinci (lidmi či zvířaty) pronikají a mnohé i dlouhodobě setrvávají či kolují v životním prostředí. Posouzení míry rizikovosti jednotlivých antimikrobik a sledování celkové spotřeby antimikrobik a jejich kvality je tak zásadní pro nastavení správných opatření pro zmírnění rizik.

Opatření pro regulaci používání antibiotik u zvířat a lidí

Světová zdravotnická organizace vydala materiál „WHO seznam medicínsky významných antimikrobik“, v němž komentuje a tabelárně přehledně rozděluje antimikrobika na registrovaná v léčivech jen pro léčbu infekcí člověka, registrována pro léčbu infekcí člověka i zvířat a takzvaně „medicínsky nevýznamná“ (problematická kategorie, do níž byla pod politickým tlakem zařazena i ionoforová antikokcidika).

Antimikrobika s medicínským použitím u člověka i u zvířat jsou rozdělena podle významu. Vysoce priorizovaná kriticky významná (tzv. „poslední volba“): cefalosporiny třetí a čtvrté generace, chinolony a fluorochinolony, polymyxiny a deriváty kyseliny fosfonové. Kriticky významná (tzv. předposlední volba) např. aminoglykosidy, makrolidy a ansamyciny. Pro antibiotika poslední volby je riziko rozvoje a šíření rezistence vysoké a kolegové z humánní medicíny apelují na nutnost zachování jejich účinnosti pro velmi závažné, život ohrožující, infekce člověka.  V Evropské unii (EU) platí od roku 2023 pro vybraná antimikrobika rezervovaná pouze pro léčbu infekcí lidí úplný zákaz jejich registrace ve veterinárních léčivých přípravcích a také úplný zákaz jejich podávání zvířatům, což znamená, že veterinární ani humánní léčivé přípravky s těmito antimikrobiky nesmí být ani výjimečně podány nejen hospodářským zvířatům (včetně koní), ale ani zvířatům v zájmovém chovu (například psům a kočkám).

Co z toho vyplývá?

Antibiotika jako vzácná léčiva by měla patřit do rukou lékařů vykonávajících svou praxi jak v humánní, tak veterinární oblasti s vysokou odborností a ochotou ke spolupráci s klinickými mikrobiology a také farmaceuty. Měla by však nacházet využití i v každodenní spolupráci veterinárního lékaře a chovatele, na níž stojí úspěch či naopak neúspěch nejen léčby, ale především prevence, která pomůže zachovat zvířata zdravá, bez potřeby podat antibiotika. Jen málokdo si uvědomuje, že bez každodenní práce týmů věnujících se chovatelské, ošetřovatelské, zootechnické a veterinární péči o hospodářská zvířata bychom se nejen nenajedli, ale i to, že v českých chovech zakořenil trend zodpovědného používání antibiotik.

Stále se tak ve veřejném prostoru setkáte s články a rozhovory informujících o nadužívání, respektive zneužívání antibiotik u zvířat. To však v českých chovech v drtivé většině neplatí. A tak je kromě každodenní práce potřeba i pečlivě a trpělivě vysvětlovat a seznamovat širokou veřejnost s fakty.

Více se dočtete v článku Dr. Mgr. Lucie Pokludové z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, který najdete v zářijovém čísle časopisu Náš chov.*