Poslední díl z dvanáctidílné série pořadů s názvem Historie a současnost Evropské unie (EU) a společné zemědělské politiky (SZP) se věnuje zejména současnosti a budoucnosti EU a SZP. Do TV Zemědělec tentokrát přijala pozvání šéfredaktorka portálu Update EU Aneta Zachová. Pořad, který moderoval ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček, je možné si poslechnout také formou podcastu. Jeho podstatnou část přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

Aktuální problémy evropského zemědělství jsou ovlivněny děním v okolním světě, jak válka na Ukrajině či konflikt na Blízkém východě zasahuje do tvorby budoucí SZP? Mění tyto události uvažování lídrů EU o tom, jak nastavit budoucí zemědělskou politiku Evropské unie?

Určitě mění, podobně jako je tomu v jiných sektorech. Viděli jsme to například v energetice. I zemědělství trpí globálními konflikty, protože se narušují dodavatelské řetězce, na které jsme byli zvyklí, ať už jde o Rusko nebo Blízký východ. Velkou otázkou je třeba dovoz hnojiv, ale i fosilních paliv. Jejich rostoucí cena se totiž promítá do celé ekonomiky Evropy, protože všichni používají naftu, benzín, mnozí topí plynem a podobně. Dopady jsou obrovské. Zemědělství navíc čelí dalším problémům, jako jsou klimatické změny, nízké výkupní ceny, či nedostatek mladých pracovníků.

V uplynulých měsících jsme viděli hodně diskusí zejména o hnojivech, protože mnoho těchto obchodních toků vede právě z Ruska nebo z Ukrajiny, Běloruska či Blízkého východu. Tím, že obchod je tímto směrem omezený, roste cena zmíněných produktů, což dopadá samozřejmě i na Evropskou unii. Zároveň nemůžeme již tolik spoléhat na obchodní toky mezi EU a USA, i když se tady rýsuje obchodní dohoda, ale i Amerika se chová občas velice nevyzpytatelně, takže ani tam se nemůžeme spoléhat na dovoz. Evropa je tak sevřená konflikty a problémy, které se objevují globálně, je na tom „bité“ zemědělství.

Spolufinancováno z prostředků Evropské unie

Vyjádřené názory a stanoviska jsou však názory a stanovisky autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie. Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nenesou odpovědnost.

Konkrétním ukazatelem je, že v návrhu SZP dochází k posílení krizové rezervy, aby EU mohla pomoc zemědělcům řešit výkyvy cen a sanovat některé další problémy, které nemohou ovlivnit. V Česku se z těchto prostředků hradily například škody po jarních mrazech. Evropská komise také nedávno představila Akční plán pro hnojiva, aby podpořila domácí výrobu hnojiv.

Do návrhů se nám tedy globální situace jednoznačně promítá. Ale potřebnější by byla taková pomoc sektoru, aby byl soběstačnější a nebyl tak závislý na dovozech. To však nejde udělat jedním návrhem, jednou revizí, ale je to běh na dlouhou trať. Stejně jako to vidíme v energetice, kroky se dějí velmi pomalu a v zemědělství budou možná ještě pomalejší.

Mohla byste zmínit další konkrétní kroky, kterými Evropská unie v posledních čtyřech až pěti těžkých letech zemědělství pomáhala?

První pomocí jsou finanční prostředky. Teď se rozhodlo o tom, že budou zahrnuty v krizové rezervě, která má být navýšena až na 500 milionů eur. Tyto finance jsou určeny na zmíněné sanování problémů. Dalším významným krokem je úprava a zjednodušení SZP v reakci na loňské protesty zemědělců. Evropská komise vydala tzv. zemědělský omnibus, což je balíček změn, který zjednodušuje stávající předpisy, jako jsou environmentální standardy (DZES), aby se ulevilo administrativě států i zemědělců. Součástí omnibusu by měl být i úbytek kontrol. Zatím to jsou spíše kosmetické úpravy. Od roku 2028 by pak nová SZP měla dát státům větší manévrovací prostor pro pomoc zemědělcům, a to i z národních rozpočtů. Zde je ale pro ČR určitá kontroverze. Dříve byly členské státy ve svých rozhodováních hodně svázány. Nyní si mohou navýšit evropskou pomoc až třeba o 200 procent z národního rozpočtu. Státy s větším rozpočtem mohou tak více pomoc zemědělcům než státy s menším rozpočtem. To znevýhodňuje země s menším hrubým domácím produktem, které si takto masivní dotace nemohou dovolit, což vede k nerovným „závodům“ v podpoře mezi státy.

Mezi další globální problémy patří klimatická změna, obchodní dohoda Mercosur s Jižní Amerikou nebo generační obměna v oboru. Jak se k těmto výzvám staví společná zemědělská politika?

Můžeme se podívat na obchodní dohody, ať je to Mercosur, který rezonoval nejvíce, dohodu s Austrálií a podobně. Tím, že se USA trochu stahují z globálního trhu, EU se snaží uzavírat co nejvíce obchodních dohod napříč světem, aby trochu řešila výpadek Ameriky. Během poslední doby se tak podařilo uzavřít celou řadu obchodních dohod. Mnoho z nich má zemědělství jako jednu ze svých položek. Samozřejmě EU, když vyjednává obchodní dohody, musí učinit celou řadu ústupků. Někdy se týkají průmyslu, jindy třeba ochrany životního prostředí a někdy zemědělství. To znamená, ž musí otvírat trh svým partnerům, protože jinak by se obchodní dohoda nerealizovala. Představa, že EU uzavře obchodní dohodu s Mercosurem, aby tam mohla vyvážet auta, ale Evropa zavře dveře zemědělským dovozům, tak taková dohoda nemůže projít. Vždy musí být vyvážená na obě strany. Ale EU se zároveň vždy snaží vyjednat za prvé i to, aby evropští zemědělci měli snazší vývoz do těchto zemí. Pro Česko, které exportuje spíše základní suroviny do okolních zemí, to, bohužel, není tak zajímavé jako pro Francii či Itálii, které vyvážejí prémiové produkty jako sýry a vína.

Evropská unie se snaží v dohodách sjednat také nějaké kvóty a záruky proti přílivu levného zboží ze třetích zemí do Evropy. Otázkou je, jak silné tyto záruky budou. Například u dohody Mercosur, která začala platit 1. května, byl již pozastaven dovoz brazilského hovězího kvůli látkám, které nejsou povoleny na evropském trhu. To ukazuje, že kontrolní mechanismy fungují. V případě obchodní dohody s USA, pokud by prezident Trump začal mávat cly, tak ta by přestala platit.

Krizová rezerva pak slouží jako pojistka pro případ obchodních turbulencí, třeba i kvůli nadměrným dovozům z Ukrajiny, nebo i jiných zemí.

A co zmíněná generační obměna? Jak je na tom Česko v porovnání se zbytkem Evropy?

Česko patří k premiantům s relativně vysokým podílem mladých zemědělců. Objevuje se zajímavý trend, kdy lidé například kolem 30 let opouštějí sektor, ve kterém pracovali, jako jsou korporáty a podobně, a přecházejí do zemědělství nebo k agroturistice. Naproti tomu v Irsku je běžné, že farmy vedou osmdesátníci. Pak je předávají třeba šedesátníkům. Velkým problémem je jih Evropy (Itálie, Španělsko), kde situaci často ovlivňuje klimatická změna a vedra nad 40 °C a dochází k masivnímu vylidňování venkova.

Nová SZP má proto na podporu mladých zemědělců vyčlenit až deset procent prostředků. Diskutuje se také o zvýšení věkové hranice pro „mladého zemědělce“ na 45 let, zatím je do 40 let věku, tak, aby se tato podpora mohla rozšířit. Aby lidé, kteří třeba po čtyřicítce zdědí nějakou usedlost měli motivaci tam hospodařit.

Kromě peněz chce EU nabízet i bezplatné expertní poradenství, například v oblasti péče o půdu, aby se zemědělci měli možnost někam jít poradit a nezůstali na to sami. To je jedno z dalších opatření, které by mělo být podporováno v nové SZP. Důležitým bodem je i zlepšování image oboru. EU se rozhodla uvolnit poměrně dost velké prostředky do propagace evropských potravin, aby jim spotřebitelé dávali přednost před dovozy.*

Zuzana Fialová