Abnormální chování u prasat představuje významný welfare problém zejména v podmínkách velkochovů, kde jsou zvířata často vystavena omezeným možnostem projevu přirozeného chování, nedostatku podnětů a zvýšenému stresu. Tyto poruchy chování mohou vést nejen ke snížení pohody zvířat, ale také mají prokazatelně negativní dopady na produkční ukazatele, jako jsou konverze krmiva, přírůstek hmotnosti či délka výkrmu.

Mezi nejčastěji popisované formy abnormálního chování patří agresivita při slučování skupin a utváření nové hierarchie. Dalším závažným problémem je kanibalismus, nejčastěji ve formě okusování ocásků, uší nebo boků, jenž je považován spíše za důsledek frustrace a nemožnosti uspokojit přirozené potřeby, jako je rytí nebo průzkumné chování. Nedostatečně podnětné prostředí a dlouhodobý stres mohou vést k rozvoji stereotypního chování a chronických poškozujících projevů (např. kanibalismus), které jsou považovány za spolehlivé indikátory sníženého welfare.

Okusování ocásků

Okusování ocásků je považováno za multifaktoriální problém, jehož vznik je ovlivněn celou řadou environmentálních a managementových faktorů. Mezi ty nejvýznamnější patří koncentrace zvířat v kotci, přítomnost či absence enrichmentu, úroveň kvality prostředí, dostupnost vody a krmiva, věk zvířat a sociální interakce mezi jedinci. V nevhodných podmínkách může docházet k narušení přirozeného behaviorálního repertoáru prasat, což vede ke zvýšené manipulaci s objekty v prostředí a následně i k okusování jiných jedinců. Častým řešením v praxi se stalo preventivní kupírování ocásků. Přestože tento zákrok může krátkodobě snížit riziko poranění, z dlouhodobého hlediska neřeší samotné příčiny frustrace a zvířatům způsobuje akutní bolest i stres. Směrnice Rady 2008/120/ES proto upravuje podmínky a zakazuje rutinní provádění tohoto zákroku s cílem zlepšit welfare prasat.

V České republice se však kupírování stále provádí u velké části populace. V současnosti je proto kladen důraz především na zlepšení podmínek chovu, optimalizaci hustoty ustájení, zajištění vhodného enrichmentu a včasnou detekci změn v chování prasat.

Enrichment jako prevence

Enrichment představuje jeden z klíčových faktorů, které ovlivňují výskyt abnormálního chování u prasat. Vzhledem k potlačení přirozené potřeby explorativního chování, zejména v intenzivních chovech s omezeným prostorem a chudým prostředím, dochází k přesměrování této potřeby do nežádoucích forem chování. Enrichment je proto považován za důležitý preventivní nástroj, jehož cílem je zvýšit realizaci druhově specifického chování a snížit frustraci u zvířat. Řada studií prokázala, že vhodně zvolené obohacení prostředí, například ve formě manipulovatelných materiálů, substrátů nebo interaktivních prvků, vede ke zvýšení explorační a herní aktivity a současně ke snížení výskytu abnormálního a poškozujícího chování u prasat (Luo et al. 2020).

Více se dočtete v článku Ing. Kristýny Klímové (Česká zemědělská univerzita v Praze, který najdete v červnovém čísle časopisu Náš chov.*