Dlouhodobě chráněné louky ukládají do půdy významně více uhlíku než intenzivně obhospodařované travní porosty. Schopnost krajiny přirozeně ukládat uhlík je přitom důležitá pro ochranu klimatu. Vyplývá to z nové studie vědců z Výzkumného ústavu pro krajinu. Podle nich jde o poznatek, který je důležitý pro ochranu klimatu i biodiverzity. Ústav o tom informoval v tiskové zprávě. Na výzkumu spolupracoval s Biologickým centrem Akademie věd ČR a Univerzitou Karlovou.

Půda – jeden z největších zásobníků uhlíku

Vědci poukázali na to, že globální oteplování je důsledkem rostoucí koncentrace skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, v atmosféře. Přestože hlavní pozornost se soustředí na snižování emisí z energetiky, dopravy nebo průmyslu, stále větší význam má podle nich také schopnost krajiny uhlík přirozeně ukládat. Půda představuje jeden z největších zásobníků uhlíku na souši, obsahuje více uhlíku než atmosféra a veškerá vegetace dohromady. Způsob, jakým člověk s krajinou zachází, proto podle odborníků přímo ovlivňuje klimatickou stabilitu planety.
Vědci analyzovali 60 oblastí po celé ČR, vždy dvojici tvořenou chráněnou loukou a obvykle obhospodařovanou loukou v jejím okolí. Zkoumali tři typy porostů, a to suché, středně vlhké a vlhké louky. Na každé měřili zásobu půdního uhlíku do hloubky 30 centimetrů, chemické vlastnosti půdy, nadzemní biomasu, druhové složení a funkční vlastnosti rostlin.

Klimatická bezpečnost

Výsledky ukázaly, že chráněné louky obsahují významně vyšší zásoby uhlíku než běžně obhospodařované plochy. Rozdíl přitom není způsoben vyšší produkcí biomasy, klíčovým faktorem je míra narušení ekosystému. "V době, kdy svět řeší, jak rychle omezit produkci uhlíku a zvýšit jeho ukládání v krajině, ukazujeme, že dlouhodobá ekologická stabilita hraje zásadní roli. Ochrana přírody není jen otázkou biodiverzity, ale i klimatické bezpečnosti," uvedla Olha Kachalová z oddělení ekologie krajiny výzkumného ústavu.*