Světová meteorologická organizace (WMO) varuje, že klimatický systém Země je dnes více vychýlený z rovnováhy než kdykoli v historii měření. Ve své zprávě o stavu klimatu za rok 2025 uvádí, že obsah tepla v oceánech dosáhl nového rekordu a tempo jeho růstu se oproti období 1960–2005 více než zdvojnásobilo. Nově sledovaná energetická nerovnováha Země navíc potvrzuje, že planeta zadržuje stále více tepla, než dokáže vyzářit zpět do vesmíru. Více než 90 % přebytečného tepla přitom končí v oceánech, zatímco menší část ohřívá pevninu a atmosféru nebo přispívá k tání ledu. Informuje o tom nejnovější číslo bulletinu Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe).

Nejteplejším jedenáctiletí v historii

Zpráva zároveň shrnuje, že období 2015 až 2025 bylo nejteplejším jedenáctiletím v historii pozorování, koncentrace skleníkových plynů zůstávají na rekordních hodnotách a pokračuje i růst hladiny moří, ústup ledovců a úbytek mořského ledu. WMO zdůrazňuje, že důsledky dnešního oteplení se budou projevovat stovky až tisíce let, zejména kvůli dlouhé setrvačnosti oceánů a ledových štítů. Podle OSN tak nejde jen o další teplotní rekord, ale o další důkaz, že lidská činnost dál posouvá klimatický systém do stále rizikovějšího stavu, uvádí zpravodaj podle zdroje www.bbc.com.

Úbytek oblačnosti zesiluje oteplování

Nová studie, kterou zpravodaj CzechGlobe cituje ze zdroje www.carbonbrief.org, ukazuje, že pokles nízké oblačnosti v posledních dvou desetiletích zvyšuje množství sluneční energie pohlcované Zemí, a tím dále posiluje globální oteplování. Podle autorů se zemská energetická nerovnováha za posledních 20 let více než zdvojnásobila a samotný úbytek oblačnosti od roku 2003 vysvětluje zhruba polovinu tohoto nárůstu. V přepočtu to znamená přibližně 0,22 W/m² za dekádu dodatečně pohlcené energie v důsledku změn nízké oblačnosti.

Studie zároveň naznačuje, že hlavní příčiny tohoto trendu jsou převážně antropogenní. Autoři zhruba 40 % poklesu nízké oblačnosti od roku 2003 přisuzují oteplování povrchu oceánů a související zpětné vazbě, dalších 21 % působení skleníkových plynů a přibližně 14 % změnám v aerosolových emisích. Přirozená proměnlivost klimatu podle analýzy vysvětluje jen asi 3 % pozorovaného trendu. Autoři proto uzavírají, že úbytek oblačnosti nepředstavuje alternativní vysvětlení současného oteplování, ale naopak další mechanismus, kterým lidská činnost oteplování zesiluje. Pro klimatické projekce je podstatné, že použité modely tento pokles nízké oblačnosti v průměru zachycují poměrně dobře, takže jeho vliv už je do odhadů budoucího oteplení z velké části zahrnut, shrnuje zpravodaj.

Ani oteplení o 2 °C nevylučuje vážné dopady

Nová studie publikovaná v časopise Nature ukazuje, že ani omezení globálního oteplení na 2 °C oproti předindustriální době samo o sobě nevylučuje velmi závažné dopady. Autoři porovnávali rozpětí výsledků klimatických modelů pro tři typy rizik: extrémní srážky, souběžná sucha v hlavních zemědělských oblastech a požárně nebezpečné podmínky v lesích.

Nejvýraznější výsledky vyšly u sucha: 10 ze 42 modelů ukázalo, že při oteplení o 2 °C může být četnost sucha v klíčových světových „obilnicích“ vyšší, než odpovídá průměrnému modelovému odhadu pro svět oteplený o 4 °C. U požárního počasí pak studie zjistila, že čtyři modely simulují při oteplení o 2 °C vyšší požární riziko, než činí průměrný odhad pro oteplení o 3 °C. Podle autorů tyto výsledky naznačují, že i při splnění dvoustupňového cíle je nutné počítat s méně pravděpodobnými, ale velmi nebezpečnými scénáři, uvádí bulletin CzechGlobe podle zdroje www.carbonbrief.org. *

Úvodní obrázek: Průměrná globální teplota vzduchu od poloviny 19. století výrazně vzrostla a v roce 2025 se pohybuje zhruba 1,5 °C nad předindustriální úrovní Zdroj zpravodaj CzechGlobe