Aktuální díl seriálu „Půda a voda“ (Úroda 11/2025) navazuje na předchozí (Úroda 10/2025) praktickou ukázkou, jak lze data využitelné vodní kapacity (VVK) interpretovat a využít při vymezení vysýchavých půd. Seriál pro časopis úroda připravuje Ing. Tomáš Khel a Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v. i.

Schopnost půdy zadržet vodu dostupnou pro rostliny

Jak uvádějí tito odborníci, hodnota VVK nám udává schopnost půdy zadržet vodu dostupnou pro rostliny. VVK se definuje pro profil půdy o mocnosti 0,6 m (zohledňuje se maximální hloubka zakořenění běžných polních plodin) a její hodnota je tak udávána v jednotkách l/m². VVK je využívána v mnoha modelech či aplikacích a může sloužit například k výpočtu velikosti závlahové dávky. Nemá cenu do půdy s nízkou VVK nadměrně vodu závlahou dodávat, stejně jako není třeba v půdě udržovat závlahou obsah vody, který by rostlina nebyla schopná využít. Velikost závlahové dávky tak závisí na VVK půdy, ale i hloubce, do které jsou jednotlivé plodiny svými kořeny schopny dosáhnout a liší se také podle druhu rostliny. Dalším využitím VVK je možnost predikce (monitoringu) zemědělského sucha, kdy je VVK kombinována s klimatickými daty popisujícími teplotu vzduchu a množství srážek.

Mapování vysychavých půd

Mapa vysýchavých půd je odvozena ze systému bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), konkrétně byly hodnoty VVK vydefinovány pro hlavní půdní jednotku (HPJ), tedy 2. a 3. číslici kódu BPEJ. Pro připomenutí – HPJ účelově seskupuje půdy „sobě podobné“, a to primárně z pohledu jejich produkční schopnosti. Hodnoty VVK jsou definovány s přihlédnutím k taxonomické klasifikaci půd i zrnitostnímu charakteru jednotlivých HPJ. VVK byla rozdělena do pěti skupin – nízká VVK (<79 l/m²), nižší střední (80–109 l/m²), střední (110–149 l/m²), vyšší střední (150–199 l/m²) a vysoká (>200 l/m²). Rozmezí hodnot VVK pak se zohledněním dalších faktorů odpovídají kategoriím vysychavosti – velmi silně vysychavé půdy (A), silně vysychavé půdy (B), podmíněně vysychavé půdy (C), půdy s optimálním vláhovým režimem (D) a hydromorfní půdy (E) – mapa. Pro představu jsou mezi půdy vysychavé řazeny půdy písčité s mělkým profilem, či půdy vyvinuté na písčitém podloží. Optimální vláhový režim mají půdy černozemního a hnědozemního typu vyvinuté na spraši, či sprašové hlíně, hydromorfní půdy vymezují HPJ >64 reprezentované gleji, stagnogleji a glejovými subtypy semihydromorfních půd, informují autoři seriálu.

Úvodní obrázek: Mapa vysýchavých půd Zdroj VÚMOP, v. v. i.*