Nezbytnou součástí péče o zemědělskou půdu je udržování příznivých fyzikálních a chemických poměrů v půdě. To vytváří potřebné podmínky pro rozvoj společenstev půdních organismů, pro žádoucí průběh chemických i biologických procesů v půdě a v důsledku pro plodiny. Jedním z velkých problémů našich půd je neustálý plíživý pokles půdní reakce (pH) s dopady na vlastnosti a funkci sorpčního komplexu půd, jenž má zásadní roli v zásobování rostlin živinami.

Změna půdní reakce = změna v chemických poměrů v půdě

Půdní reakce (pH) je nejčastěji měřenou chemickou charakteristikou půdy. Je tomu tak mimo jiné proto, že mnoho chemických a biologických procesů v půdě závisí na koncentraci vodíkových kationtů H⁺ (resp. iontů H₃O⁺; pro zjednodušení se používá formální zápis H⁺) a hydroxylových aniontů OH⁻. Množství těchto iontů ovlivňuje rozpustnost (a tím přístupnost pro rostliny i mikroorganismy) většiny živin, např. železa, manganu, zinku, hořčíku aj. Při vysoké koncentraci H⁺ (kyselá reakce) se zvyšuje rozpustnost hliníku, železa nebo manganu, které se tak mohou stát toxickými pro rostliny a mikroorganismy, zatímco je omezená dostupnost vápníku a molybdenu. Naopak při vysoké koncentraci OH^- (alkalická reakce) se rozpustnost některých prvků (např. zinku, boru či mědi) silně snižuje a organismy mohou trpět jejich nedostatkem. V našich přírodních podmínkách při převažujícím hospodaření se většina změn půdní reakce týká okyselování půdy, málokdy jde o její alkalizaci. Z definice pH vyplývá, že snížení či zvýšení pH o jednotku znamená desetinásobné zvýšení či snížení koncentrace (aktivity) iontů H⁺. I zdánlivě malá změna pH půdy, například z 6,0 na 5,5 tedy upozorňuje na významnou změnu v chemických poměrech v půdě, znamená například jiné složení půdního roztoku a má vliv na výživu plodin.*

Tyto a další informace se dočtete v časopise Úroda (5/2025) v článku prof. Ing. Miloslava Šimka, CSc., z Ústavu půdní biologie a biogeochemie, Biologického centra AV ČR, a Přírodovědecká fakulty Jihočeské univerzity České Budějovice.

Úvodní fotografie: Zbytky vápna na povrchu půdy v předjaří po podzimním vápnění. Vápno se zapraví do půdy alespoň dva týdny před setím plodiny Foto Miloslav Šimek