Pásové střídání řepky a pšenice je slibnou strategií pro podporu biodiverzity v agroekosystémech. Vyplývá to ze čtyřletého projektu německého Institutu Julia Kühna a Univerzity Christiana Albrechta v Kielu, do kterého bylo zapojeno 15 zemědělských podniků v Dolním Sasku a Sasku-Anhaltsku. Pokus ukázal, že pásové pěstování může zvýšit biodiverzitu jen s malými ztrátami výnosů. Výzkumníci zjišťují, jaké pobídky jsou v praxi potřebné k dlouhodobému zavedení tohoto systému.

Cílem pásového střídání řepky a pšenice je zvýšení biologické rozmanitosti, a tím zlepšení ekosystémové služby při minimalizaci ztrát na výnosech. V rámci čtyřletého výzkumného projektu financovaného Deutsche Rentenbank zkoumali vědci z kielské univerzity a Institutu Julia Kühna (JKI) v Braunschweigu ekologické a ekonomické účinky tohoto diverzifikovaného systému pěstování ve srovnání s čistě řepkovými a pšeničnými poli. O výsledcích pokusu informoval institut v tiskové zprávě.

Dotace by podpořila zájem

Dr. Gunnar Breustedt, iniciátor projektu z Univerzity Christiana Albrechta v Kielu, u zúčastněných zemědělských podniků zjišťoval jejich výnosy a náklady. Zemědělci uváděli mírné ztráty na výnosech, v průměru méně než 5 % u řepky a pšenice, a také dodatečné náklady, které jim vznikly ve výši přibližně 250 eur/ha. „Aby bylo pásové pěstování ekonomicky atraktivní, mohlo by mít smysl jej dotovat v rámci společné zemědělské politiky,“ konstatoval Dr. Breustedt. Dodal, že podpora ve výši 1,50 eura na metr délky pásu druhé plodiny by zvýšila přijatelnost tohoto systému pěstování, protože podle jeho průzkumu by pak přibližně polovina dotázaných zemědělců byla ochotna pásové pěstování zavést. Vypracování nařízení o ekologické regulaci na základě výsledků projektu by mohlo dále zvýšit akceptaci tohoto diverzifikovaného systému pěstování mezi zemědělci.*