Skot, jeho chovatelé a konzumenti hovězího masa jsou již desítky let podrobováni nejedné studii. Zatímco v minulosti se poukazovalo především na negativní vlivy vyšší konzumace tzv. červeného masa na zdraví, v současnosti jsou „trendy“ témata spojená s životním prostředím.

Objevila se specifická skupina spotřebitelů hovězího masa, která začala upřednostňovat pastevně vykrmovaný skot, jenž je ve všech fázích růstu živen výhradně objemnými krmivy, nejčastěji na trvalých travních porostech, a zároveň je ochotná za tento produkt i zaplatit vyšší cenu. Na druhé straně zůstali zastánci standardního systému výkrmu skotu ve výkrmnách, v nichž je intenzivní růst zvířat podpořen zkrmováním vysokých dávek obilovin či jiného koncentrovaného zdroje živin.

 S emisemi to je možná jinak

Jenže pak se objevili environmentalisté a vědci studující emise skleníkových plynů a průběh klimatické změny a začali tvrdit, že globální potravinový systém ročně vypouští 17 miliard tun skleníkových plynů, což odpovídá třetině všech plynů, jež jsou výsledkem lidských činností, podílejících se na oteplování planety. A právě podle environmentalistů k tomu značnou měrou přispívá produkce hovězího masa, jelikož v něm vzniká 8–10krát více emisí než při produkci masa kuřecího a více než 50krát více než při pěstování fazolí.

 Hovězí maso pro zdraví

Existuje bezpočtu studií, které se snaží různými prostředky objevit a rozklíčovat jakékoliv souvislosti mezi stravovacími návyky a zdravím člověka. Nicméně je velmi obtížné odhalit a pochopit fungování základních mechanismů, a to zejména kvůli široké škále potravin a jejich kombinací, ale také kvůli celé řadě spolupůsobících faktorů prostředí.

 Šlo by to bez hovězího?

Vědci zdůrazňují, že výsledky jejich studie nemají být používány jako argument při obhajování vysoké spotřeby cheeseburgerů a pizzy. Spíše je třeba hledat inovativní cesty zaměřené na doplňky stravy, které by mohly posloužit k podpoře aktivity T buněk. Po milionech let evoluce existuje pouze několik set metabolitů odvozených z živin, které končí v krevním oběhu, z čehož lze usuzovat, že by mohly mít nějaký konkrétní význam v biologii člověka.

Celý článek v NCH9/2024.*

Ing. Anna Mikšovský Marcinková