Jednoleté mléče (mléč drsný, mléč zelinný) jsou tradičně řazeny mezi plevele časné jarní, které v našich podmínkách obvykle nejsou schopné přečkat zimu. Teplé zimy bez delšího mrazového období, s nimiž jsme se v průběhu posledních let mohli setkat, však umožňují přezimovat i těm druhům, které jinak spolehlivě vymrzají. Následně se již brzy na jaře v porostech ozimých plodin uplatňují netradiční plevelné druhy, na něž není systém regulace zaplevelení v těchto plodinách primárně zaměřen, a které mohou kulturním rostlinám silně konkurovat. A přesně to se v případě jednoletých mléčů v poslední době děje v porostech ozimé řepky.

Mléč zelinný (Sonchus oleraceus) má děložní listy okrouhle vejčité až okrouhle trojúhelníkovité, 4–6 mm dlouhé, vpředu oblé s čepelemi lysými, světle sivozelenými. Pravé listy jsou střídavé. První pravý list bývá široce vejčitý až okrouhlý, 12–18 mm dlouhý, vpředu zaoblený, obvykle s osténkem, naspodu s mírně křídlatým řapíkem. Čepel je na okraji nepravidelně lomená s měkkými osténky, jemná, sivozelená, na líci řídce bíle chlupatá, později olysalá. Další listy jsou podobné, větší, okrouhle eliptické, na okraji drobně vykrajované, později až lyrovitě nebo kracovitě peřenoklané, lysé. Horní lodyžní listy jsou u báze objímavé s oušky zašpičatělými. Na počátku růstu vytváří mléč zelinný listovou růžici, ze které vzápětí vyrůstá dužnatá, dutá lodyha, která je často v horní části větvená, téměř lysá nebo jen řídce žláznatě chlupatá. Úbory mají zákrovními listeny téměř lysé. Mléč zelinný roste prakticky ve všech výrobních oblastech, je častým plevelem zahrad, polí se zeleninou, okopaninami, ale i v sadech a podobně. Vyskytuje se především na vlhčích, živinami dobře zásobených půdách.

Mléč drsný (Sonchus asper) je značně podobný mléči zelinnému, liší se od něj především listy, které jsou na okraji pichlavě osténkatě zubaté (odtud i název rostliny). Horní lodyžní listy jsou u báze poloobjímavé až objímavé s oušky zaokrouhlenými.

Tyto a další informace naleznete v květnovém vydání časopisu Úroda (5/2023) v článku Ing. Josefa Holce, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze.